Amedeo Modigliani v Obecním domě, prosinec 2010

Vůbec první výstava Amedea Modiglianiho v Čechách byla uspořádaná za spolupráce soukromých subjektů: Galerie Vernon a Obecního domu a.s. Je chválihodné, že někdo ze soukromé sféry měl odvahu představit takhle vzácné obrazy. K samotné výstavě už ovšem chválou sršet nemůžu. Výstava je rozdělená do tří velkolepých prostor. Návštěvník vstoupí do středního sálu, kde se dozví základní životopisná data. Jádro výstavy je pak v sálu napravo. Jako první padne do oka pět olejů (a jeden kvaš) Františka Kupky. Proč Kupka na výstavě Amedea Modiliagniho? Oficiální vysvětlení kurátorky zní: „Postavit vedle sebe v jedné výstavě díla těchto dvou umělců, kteří spolu vystavovali v rámci Podzimního Salonu v Paříži v roce 1912, byl právě důležitý kurátorský nápad Sereny Baccaglini. Modigliani a Kupka jsou dva velcí novátoři umění s podobnými životními cestami a jejich spojení je nové, magické a vzrušující. Na výstavě v roce 1912 prezentoval Modigliani své sochy a Kupka své práce – Amorpha, Teplá chromatika a Dvoubarevná Fuga, které mohou být považovány za první opravdové abstraktní práce v historii. Modigliani a Kupka se tak znovu setkávají po více než 100 letech.“

Nejvíc mě zaujala pasáž o „novém, magickém a vzrušujícím spojení“. Přijde mi to trochu naivní. Kupkova plátna jsou samozřejmě fantastická, ale vzhledem k celkovému pojetí výstavy to spíš vypadá, že tam jsou proto, aby se „zaplácnul“ příliš velký a okázalý prostor. Na výstavě je v pompézních prostorách Obecního domu totiž vystaveno „jenom“ devět Modiglianiho olejů. Zbytek je složen z kreseb, akvarelů, reprodukcí fotek a v levém sále ještě obrazy jeho přátel, souputníků, milenky a pak velkoformátové fotky s Picassem a dalšími pařížskými umělci belle epoque. Nuda. Prostě nuda. Každou skicu prezentovat jako mistrovský dílo mi přijde trochu zbytečné. Nechci tím nijak shazovat Amedeovu genialitu a jeho vynikající práci s kresebnou linkou, narážím jenom na kurátorský záměr. Abych se vrátil na začátek. Samotné portréty se Vám zjeví před zraky až v polovině sálu, teprve v momentě, kdy minete středovou panelovou instalaci na níž je pár fotek a korespondence..

Dit k tomu poznamenala, že je to jako výsledek školní práce. Já bych jenom dodal, že by se mi mnohem víc líbilo, kdyby byla díla vystavená v intimnějším prostoru. Kupku bych odstranil celkově, protože rekonstruovat Podzimní salón z roku 1912 by hlavně zahrnovalo představení Amedeovy sochařské práce. Ta tu pochopitelně nebyla.

Celkové, pro mě poněkud chaotické uspořádání, trochu rozmělnilo výsledný zážitek z Modiglianiho díla, takže jsem měl přesně opačný pocit, než který mi sliboval PR text. Nicméně – síla jeho génia se nijak zamaskovat nedá. Již zmíněný vynikající kresebný styl ve spojení s lehkým kladením olejových barev vyvolává i matoucí pocity. U některých olejů jsem si na první pohled myslel, že to jsou akvarely. Tak lehké a mistrovské jeho portréty jsou. Skvělé! I když mám k výstavě výhrady, přesto jsem rád, že jsem tam byl, protože jsem mohl na vlastní oči vidět umění jednoho z nejvýraznějších malířů počátků moderního malířství.

 Vlastní podobizna (1919)

Ještě jsem našel odkazy na dva obrazy od Kupky, který tam visely: Abstraktní Kompozice a Ocel pije.

PLAY!

Ještě nikdy se mi nestalo, že bych odcházel z výstavy plné lidí tak nadšený. Dokonce i když jsem byl na sesterské výstavě Orbis Pictus v čističce odpadních vod v Bubenči, množství návštěvníků mi vadilo. Jenže teď v Mánesu ne. Výstava se totiž nemůže jenom vidět, ale i cítit a slyšet. Všechna ta hejbátka nebo zvukové přístroje dávají smysl pouze, když je přinutíte hrát. Návštěvník je neustále vtahován do mikrosvětů jednotlivých exponátů. V dálce pak akorát slyšíte další šum, další zážitek ostatních návštěvníků. Ani se ty vjemy nedají všechny zachytit. Tak aspoň pár fotek.

A ještě jedna video reportáž, kterou jsem náhodou našel.

Miroslav Polách: Umělcova noha (U Zlatého prstenu, říjen 2010)

V rámci výstavního cyklu Start-Up vystavuje v domě U Zlatého prstenu Miroslav Polách.

Celkem se mi vystavené věci líbily. Pěkný čitelný styl, žádná snaha o prvoplánové (= trapné) šokování. Nejvíc mě oslovil obraz Umělkyně. Levitující holka nad pohovkou z Ikey. Důvěrně známá reálie našich instantních životů.

Sympatické mi taky přišlo, že bylo vystaveno jen šest děl. Stručně, výstižně a svižně. Na druhou stranu svébytnost uměleckého výrazu trochu stírají unifikované akrylové barvy. S tím se u současných mladých setkávám poměrně často.

Hans von Aachen (1552–1615). Malíř na evropských dvorech. Císařská konírna na Pražském hradě 1. 7. – 3. 10. 2010

Uběhlo 395 let od Aachenovi smrti. Zemřel v Praze. Několik jeho děl tu zůstalo i po jeho smrti, řada se jich ale prodala, přesunula, rozkradla, ztratila. Z jeho díla vlastně nezbylo tolik, ale i z toho mála je zřejmé, jakým výjimečným talentem byl. Zašel jsem se podívat na jeho výstavu. Údajně vůbec první monografická – čtyři století po malířově smrti – to je síla! A bylo to skvělé.

Aachen byl mezinárodním umělcem, který působil v Kolíně nad Rýnem, Benátkách, Římě, Florencii (a další italských městech). Posléze se vrátil zpátky do Kolína, pak šel do Mnichova, Aušpurku, aby nakonec zakotvil v Praze na dvoře Rudolfa II., se kterým si vybudoval přátelský vztah. Jelikož měl četné zahraniční zkušenosti, působil i jako císařův diplomat a zejména nákupčí uměleckých děl. Možná, že kvůli těmto okolním aktivitám nevytvořil tak obsáhlé dílo jako jiní. Byl jsem překvapený, jak málo olejomaleb na výstavě je. Sice jsou to obrazy překrásné a silné, ale opravdu jich je málo. I katalog musel být doplněn kresbami, aby v něm vůbec něco bylo.1)Bernard AIKEMA et. al. – Hans von Aachen (1552-1615): malíř na evropských dvorech: [Císařská konírna Pražského hradu 1.7.2010 – 3.10.2010]. Berlin: Deutscher Kunstverlag, 2010 

A z Císařské konírny jsem se ještě skočil podívat do Obrazárny Pražského hradu, abych si připomněl všechny ty Bassany, Rubense, Veroneseho, Brandla, Kupeckého, Altomonta, Schönfelda, Reniho a Tintoretta a koukám, že hned v první místnosti jsou tři Aachenové. Jakou to má logiku? To nejde ty obrazy přenést 50m na jednu výstavu? A to byl mezi nimi i ikonický portrét císaře Matyáše.

Poznámky

Poznámky
1 Bernard AIKEMA et. al. – Hans von Aachen (1552-1615): malíř na evropských dvorech: [Císařská konírna Pražského hradu 1.7.2010 – 3.10.2010]. Berlin: Deutscher Kunstverlag, 2010