Zpráva o lidické tragédii obletěla okamžitě celý svět a vyvolala vlnu nebývalé solidarity nad zvěrstvem okupačních sil. Z dnešní perspektivy, kdy o všech nacistických hrůzách víme, se zdá vypálení Lidic jako menší válečná epizoda, ale je potřeba si uvědomit, že o skutečném chování nacistů k civilnímu obyvatelstvu v průběhu války veřejnost příliš nevěděla. Proto v létě 1942 vyvolal plně zveřejněný barbarský čin popravy nevinných lidí tak silnou celosvětovou odezvu. Nedlouho po vypálení Lidic vznikla na popud britského lékaře a poslance Sira Barnetta Strosse iniciativa Lidice shall live, která si dala za cíl poválečnou obnovu zničené obce.

Československý exil rovněž nezůstal stranou. Kromě politického linie působila v Británii i linie kulturní, která propagovala Československo a jeho svébytnou kulturu. Kromě básníků, spisovatelů a divadelníků působili v čs. exilu i výtvarní umělci. Ti například obesílali svými díly umělecké výstavy po celé Británii, čímž v očích Spojenců zvedali prestiž politického úsilí čs. exilové vlády a celého národa. Jedním z nich byl i Karel Molnár, toho času příslušník čs. armády, pracující oficiálně jako dokumentarista. Jeho reakce na zprávu o lidické tragédii byla okamžitá. Na prvních skicách začal pracovat ještě týž večer, co se o události dozvěděl. Téma pak rozvíjel, až se dostal k zachycení hrůzy a bolesti z popravy nevinných lidických mužů. Jedna ze skic k obrazu je dnes součástí sbírky lidické galerie.

Ačkoliv během války v Británii Karel Molnár pravidelně obesílal výstavy a dostal se i do společenských kruhů, zemřel nakonec jako zapomenutý umělec. Hlavní díl nese poválečný politický vývoj v Československu, kdy komunistická vláda rázně odmítla zviditelnit kohokoliv, kdo měl cokoliv společného s londýnským exilem. Jelikož se Karel Molnár politicky nijak neangažoval, nebyl nikdy komunisty obviněn ani odsouzen, ale v kulturním světě pod taktovkou KSČ pro něj nebylo místo. Za svého života po roce 1948 nesměle vystavil jedno dílo na Salonu v Obecním domě v Praze v roce 1962. Další výstavy pak již byly posmrtné. Zemřel po dlouhé nemoci v Praze roku 1981.

Stejně jako letos v únoru, objevily se i nyní v pražské aukční galerii Artkunst čtyři abstrakce od Karola Molnára. Vzhledem k současné epidemické situaci bude možné dražit pouze online prostřednictvím webu http://livebid.cz. Registrace je poměrně snadná, ale je třeba jí udělat včas.

A stejně jako v únoru – jedná se o kolekci děl ze 60. let 20. století, nikoliv z 30. let, jak uvádí aukční katalog. Z jakého zdroje díla jsou stále nevím, ale třeba se to časem dozvím. Ono těch možností zase tolik není a samozřejmě si každý své skutečné možnosti chrání.

U této série abstraktních maleb jde v zásadě o olejové tempery nebo akvarely o rozměrech kolem 33 x 21 cm (občas se objeví i větší formáty), jedná se zpravidla o hudební motivy, která právě Molnár rozvíjel v poválečném období.

Uvedené malby začínají na vyvolávací ceně 27.000 Kč za kus. A stále trvá, že se Molnárovy abstrakce objevují na trhu málo.

UPDATE:
Prodala se 3 díla za vyvolávací cenu 27.000 Kč + 20% provize

Figurální Karol Molnár se v aukci Goltzova tvrz vydražil za pouhých 12.000 Kč + 20% provize. Byla to fantastická příležitost, jak získat pěkného Molnára za opravdu velmi velmi dobrou cenu.

Stylově patří dílo do závěru válečného nebo počátku poválečného období. V tomto rozměru i expresivnějším provedení opravdu hezký kus do kolekce vzpomínek z Provence.

Karol Molnár: Portrét, olej na lepence, 38 x 30 cm ve výřezu. foto: Galerie Platýz

V březnové aukci Galerie Platýz se znenadání objevil neurčený portrét od Karola Molnára. Kromě malířova typického rukopisu odpovídá autorství i původní adjustace z počátku 90. let 20. století, kdy byl tento obraz nachystán pro výstavu v Senici. Je velmi pravděpodobné, že signatura bude schována pod paspartou. To se dozví nový majitel. Cena 3000 Kč + 20% je nízká a odpovídá tomu, že obraz nebyl určen.

Karol Molnár: Zápasníci, nedatováno, kombinovaná technika, 40 x 31 cm.

Další dva obrazy, inzerované jako Karol Molnár, proběhly v obrazyvaukci.cz. Prvním z nich je známé Molnárovo téma zápasu dvou mužských postav symbolizující zápas dobra a zla. V tomto případě jde patrně o jednu z prvních barevných skic, jelikož znám varianty propracovanější. Výtvarně nepříliš dekorativní dílko nakonec dosáhlo ceny 2500 Kč + 20% provize z prodeje. Svůj význam rozhodně má pro někoho, kdo už vlastní variantu téhož motivu.

Karol Molnár?: Portrét starší ženy, olej na plátně, 90 x 76cm.

Druhým je portrét starší ženy. Na Molnára poměrně neobvykle modelované světlo. Ale ono záleží na období. Podobné portrétní malbě se výrazněji věnoval od 30. do 40. let. Studijní léta jsou samozřejmě výrazově i kvalitou dost rozkolísané. Během válečných let už je stabilnější, ale zase je těch portrétů málo. V poválečném období už se k akademizující malbě nikdy nevrátil. Jelikož je obraz velmi špatně nafocen, je skutečně obtížné jej zanalyzovat. Podívat se na něj osobně jsem nebyl, ale nakonec se prodal za 2400 Kč + 20%. Už samotná cena napovídá, že sběratelé byli ohledně autorství stejně nejistí, jako já. Uvidíme, jak se to s obrazem v budoucnu vyvine. Nezřídka se stává, že je třeba levně koupí někdo na sklad a později je pustí zpět do oběhu. Určitě bude ještě příležitost obraz detailněji prozkoumat.