https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10997918455-mimoradne-porady-ct24/220411034000083-bila-hora/

Skvělá debata k významnému výročí, která shrnula nejen událost samotnou, ale představila i kontext počátku 17. století a také reagovala na celou řadu přežitých interpretací důsledků bitvy na Bílé hoře. Za sebe říkám – super!

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/318281381940001/

Ještě doplňuji povedenou starší debatu z moravské perspektivy, přesto v uceleném dobovém kontextu. Zejména informace o tom, že čeští stavové na počátku rebelie konfiskovali majetky katolíkům je velmi zajímavá. Totiž později, když císař Ferdinand II. vyhrál, využil tuto skutečnost k obvinění, že to byli právě čeští pánové, kteří porušili majestát císaře Rudolfa II.

Další zajímavou zmínkou bylo, že podobná povstání v přibližně stejné době proběhlo i v Uhrách. Uherští povstalci ale byli potrestáni mírně, zejména s ohledem na to, že jejich vojenská síla byla potřeba proti Osmanům. Moravští páni působili v této obraně jako druhý val. No a konečně čeští páni mohli být potrestáni nejvíce, jelikož už jejich potřeba proti Osmanům nebyla tak veliká.

Tentokrát mě ve Zwingeru nejvíce zaujal obraz Madonny od španělského malíře Bartolomé Esteban Murilla. Ta barevná lehkost, bravura podání, naprostá autenticita a přirozenost Panny Marie i Ježíška je neuvěřitelná. Obraz vznikl v sedmdesátých nebo osmdesátých letech 17. století a do drážďanské sbírky se dostal již roku 1755, kdy byl zakoupen v pařížské aukci. Ve srovnání s ostatními silně stylizovanými oltářními obrazy ve výstavní místnosti galerie je patrné, že Murillova Madonna neztratila vůbec nic ze své naléhavosti a aktuálnosti. Volba prostředí i tématu je zcela nadčasová, navíc korunovaná již zmíněnou přirozeností vyobrazených postav. V tomto obraze je zachycena opravdová čistota nově narozeného života a víry bez zbytečné okázalosti či stylizace. Je to skutečně mistrovský kus. (Pro srovnání barevného podání dávám ještě svou fotku, jelikož oficiální reprodukce výrazně mění charakter originálu.)

Výstava dvorského umělce Rudolfa II. má poněkud sentimentální akcent. Schwarzenberský palác totiž znal a dokonce několikrát zachytil na svých kresbách. Jedná se tedy o symbolický návrat umělce do míst, kde prožil nejsilnější etapu svého tvůrčího života. Aktuální výstava je sice poněkud komorní, přesto představuje několik krásných Saveryho děl. Rozhodně stojí za to se podívat na fantaskní „ráje“ plné exotické fauny a flory. Klasická hnědo-zelená paleta holandských krajin je zde rozčesávaná pestrými barvami cizokrajné zvěře. Ve všech směrech pozoruhodné!

Uběhlo 395 let od Aachenovi smrti. Zemřel v Praze. Několik jeho děl tu zůstalo i po jeho smrti, řada se jich ale prodala, přesunula, rozkradla, ztratila. Z jeho díla vlastně nezbylo tolik, ale i z toho mála je zřejmé, jakým výjimečným talentem byl. Zašel jsem se podívat na jeho výstavu. Údajně vůbec první monografická – čtyři století po malířově smrti – to je síla! A bylo to skvělé.

Aachen byl mezinárodním umělcem, který působil v Kolíně nad Rýnem, Benátkách, Římě, Florencii (a další italských městech). Posléze se vrátil zpátky do Kolína, pak šel do Mnichova, Aušpurku, aby nakonec zakotvil v Praze na dvoře Rudolfa II., se kterým si vybudoval přátelský vztah. Jelikož měl četné zahraniční zkušenosti, působil i jako císařův diplomat a zejména nákupčí uměleckých děl. Možná, že kvůli těmto okolním aktivitám nevytvořil tak obsáhlé dílo jako jiní. Byl jsem překvapený, jak málo olejomaleb na výstavě je. Sice jsou to obrazy překrásné a silné, ale opravdu jich je málo. I katalog musel být doplněn kresbami, aby v něm vůbec něco bylo.¹⁾Bernard AIKEMA et. al. – Hans von Aachen (1552-1615): malíř na evropských dvorech: [Císařská konírna Pražského hradu 1.7.2010 – 3.10.2010]. Berlin: Deutscher Kunstverlag, 2010 

A z Císařské konírny jsem se ještě skočil podívat do Obrazárny Pražského hradu, abych si připomněl všechny ty Bassany, Rubense, Veroneseho, Brandla, Kupeckého, Altomonta, Schönfelda, Reniho a Tintoretta a koukám, že hned v první místnosti jsou tři Aachenové. Jakou to má logiku? To nejde ty obrazy přenést 50m na jednu výstavu? A to byl mezi nimi i ikonický portrét císaře Matyáše.