Dnes jsme se byli s tátou podívat u pana řezbáře. Nádhera! Co dokáže vytvořit z prostého geometrického obrazce, jak jeho ruce sebejistě tančí s jedovatě ostrou čepelí a do poddajného dřeva zhmotňuje myšlenku, promítá lidského ducha. Velmi obdivuji rukodělnou práci. Jeho pohyby s kouskem dřívka v ruce jsou balet.
Milan Salák (*1973) již patří ke střední generaci malířů. Je studentem profesorů Dlouhého, Knížáka a Jiřího Davida. Z každého si odnesl něco. Asi nejslabším je Salák v oblasti pseudokonceptualismu, kdy divákovi představuje pokroucené rámy bez malby. Tato „sofistikovaná“ hra na tajemno či práci s lidskou představivostí mě vůbec neoslovuje. Nebo takhle – absolutně to nechápu. Z nepovedené série Oslav ke složení Husarské zkoušky však vyčnívá nejsilnější malířovo vystavené dílo – tzv. barokní varianta. Zde se plně ukazuje Salákův cit pro kompozici i jeho vynikající práce se světlem. Určitě ke mně toto dílo promlouvá díky své tradiční koncepci, ovšem to nic nemění na tom, že v sobě má sílu.
Erupci malířova chtíče pak můžeme sledovat v sériích nejdříve erotických, později čistě pornografických, portrétů svůdných dam. Zde je naprosto jasné, že malíř svému štětci rozumí. Protikladem k realisticky laděným malbám je pak několik různě umístěných minimalistických abstrakcí v duchu newyorské školy. Kromě tzv. barokní varianty mě ještě zaujala malba/instalace Ríša, paní a křídlo. Malba i konstrukce klavírního křídla se spolu výborně doplňuje – je stejně robustní i křehká, má v sobě náboj a nutí mě klást si otázky.
Výstavu děl Milana Saláka lze zhlédnout do 1. března 2015 v Galerii Václava Špály.
Umělecká skupina Rafani opět nechává diváky na pochybách. Autoři děl zůstávají pro návštěvníka anonymní, stejně jako názvy jejich děl. Víme jen, že výstava je nazvaná Síla a z komentáře autorů odkazuje k různým přírodním i společenským energiím.
Nutno podotknout, že Rafani jsou tentokrát mnohem čitelnější než bývali dříve. Poukazují na stádovitost systému a jako správní vypravěči sahají k alegorii zvířat. Zatímco v bajkách často vystupují i moudrá zvířata a příběh končí poučením, zde si lze všimnout hlavně negativních konotací – například ve spojení ohrádky ze soudní síně, která je přímo naproti fotografii interiéru kravína. Ale možná si to jen jinak vykládám já sám. Ovšem vzhledem k tomu, že se při interpretaci není čeho chytit, je patrně každý výklad správný. U zbylých děl je tomu zrovna tak, takže o čem vlastně psát?
Výstavu lze zhlédnout v Nevan Contempo do konce února.
Velmi, velmi zajímavé video. Ani ne tak svým obsahem, jako spíš pojetím. Nadšenec se rozhodne amatérsky zfilmovat dramatický okamžik Husova života. Vtip je v tom, že to je Brit a snaží se mluvit česky! Jak zábavné je pak pro Brity, když anglicky mluvíme my? Je zajímavé poslouchat jeho akcent a frázování. Místy jeho čeština zní jako polština, protože dává přízvuk na jinou dobu a ty měkčí souhlásky tak roztomile zamotá. Zajímalo by mě, jak dlouho se to učil.
Také by mě zajímalo, jak by jeho čeština zněla v písničce a jak naše angličtina zní v písničkách rodilým mluvčím?