Josef Váchal byl vynikající výtvarník a dosáhl pozoruhodných výkonů ve všech disciplínách, kterým se věnoval (kresba, malba, řezbářství, sochařství, grafika, typografie atd.). I když jsou jeho díla často plná tísně a neklidu, přece jen je jeho umění vyvážené a krásné; plné průsvitné melancholie.

Aktuální výstava není umělcovou retrospektivou. Zajímá se o autora jako myslícího člověka, snaží se představit jeho nitro, a vystavená díla spíše ilustrují jeho hluboké duchovní založení. V případě Josefa Váchala se totiž nejednalo jen o módní životní etapu, jak se stalo některým jeho uměleckým souputníkům. Váchal vyvinul ohromné celoživotní úsilí, aby poznal a intelektuálně uchopil esoterické, okultistické i teozofické myšlenky.

Z mého pohledu se jedná o výstavu vydařenou. Promyšlená instalace ve správných místech podtrhuje produchovnělou povahu vystavených děl a přidává tím na intenzivním diváckém zážitku. Mohu vřele doporučit!

Magický pralesní svět Otto Plachta mě učaroval. Nečekaně exotické a osvěžující. Z těch děl je skutečně cítit, že to prožívá každý den a cítí se tam doma. Navíc obdivuji i výtvarnou stránku jeho díla. Čistota linie připomíná linoryty nebo dřevoryty a fantaskní barevný svět zase stavy na LSD. Z jednoho rozhovoru vím, že Otto Placht si halucinogenní zkušeností pod dohledem zkušených indiánských šamanů skutečně prošel. A prý našel, co potřeboval. Nyní žije v Peru a za manželku má rodilou Peruánku z kmene Šipibó.

V díle Otto Plachta se protínají dva zcela odlišné kulturní postoje k životu i světu. Je až neuvěřitelné, jak harmonické dílo ve finále vzniklo.

Výstava je k vidění do konce srpna 2014.

http://spalovka.cz/ || http://www.ottoplacht.com/

Ivan Steiger je zejména karikaturista, proto není překvapením, že zkratku používá i ve své malířské tvorbě. Jeho výtvarným východiskem je surové umění (Art Brut) a dokáže jím vyjádřit veselá i závažnější témata. Díla nebyla nijak chronologicky řazena a z výstavy jsem nabyl dojmu, že své formě zůstal věrný celý život. Přesto mě několik děl zaujalo velmi nevšední technikou. Ivan Steiger se celý život pohybuje kolem tisku, čímž se patrně dá vysvětlit použití techniky, která svou měkkostí imituje ofsetový tisk.

Ivan Steiger: Gate 26

Ivan Steiger: Gate 26 (makro detail)

Jedná se o velmi jemně rozprášené akrylové barvy na pískovaný povrch. Z dálky se skutečně zdá, že se jedná o reprodukci malby, ale zrno barev je naneseno nepravidelné, což by tiskařský stroj nezvládl. Na této rozprášené malbě jsou pak ještě hutné nánosy štětcem. Obraz tak získává na plasticitě.

Malby Ivana Steigera někdy zamrazí svou nehybností, jindy rozesmějí milou lyričností, která se skrývá za surovým a dynamickým výrazem. I když jsem měl ze začátku problém nalézt s autorem společnou notu, nakonec se mi to povedlo a z výstavy jsem odcházel spokojený.

10. června 1942 – Dnes je to 72 let od vyhlazení Lidic. Vendeta za atentát na říšského protektora vyvolala ve světě zděšení. Ještě v létě 1942 díky tomu uznala Velká Británie i exilová francouzská vláda Mnichovskou dohodu za neplatnou od samého počátku.

Hluboký zármutek cítili i příslušníci československé armády. Jedním z nich byl i Karol Molnár, akademický malíř, který do armády narukoval již na podzim 1939, kdy zrovna pobýval v Paříži jako stipendista Františka Kupky, a poté se s armádou přesunul do Velké Británie. Molnár jako vůbec první malíř reagoval na lidickou tragédii.¹⁾Štefan ZAJÍČEK – Karol Molnár: maliarske dielo. Katalog výstavy Záhorská galéria Senica, 1991 První pietní akce přišla až roku 1945, britské hnutí Lidice shall live začali svou činnost v 50. letech a lidický památník byl otevřen až roku 1962. Tato olejomalba na plátně je datována 1942 s poznámkou Lidice.

Kresba k tomuto dílu je dnes zapůjčena v Památníku Lidice, originál tohoto výjimečného díla v soukromé sbírce. Snad se již brzy představí veřejnosti na retrospektivní výstavě tohoto neprávem zapomenutého malíře!

Do září 2014 k vidění v Muzeum Kampa.