Obraz pro dnešní den je strhující portrét Jana Mikulky. Malíř se narodil roku 1980 v Praze a po několika představení na regionálních soutěžích a výstavách se rozhodl vydat do velkého světa. Národní portrétní galerie v Londýně každý rok pořádá jednu z nejprestižnějších soutěží na světě zaměřených na portréty, nazvanou BP Portrait Award. Jan Mikulka se tam rozhodl své dílo vystavit. A udělal dobře! V anketě návštěvníků soutěže o nejlepší dílo získal nejvíce hlasů. GRATULUJI!

Obraz pro dnešní den pochází z palety malíře Václava Malého. Dr. Toman o něm ve svém slovníku píše, že je znám pro sytost a zářivost barev a pro citlivé zachycení světla.¹⁾Prokop TOMAN: Nový slovník československých výtvarných umělců II. L-Ž, 1993, Ostrava, s. 70 Myslím, že toto dílo základní charakteristiku vystihuje. Ta veselost a bezprostřednost záběru mě baví.

Václav Malý se narodil roku 1874 a zemřel na podzim 1935. Patří tedy ke generaci 90. let 19. století, která již byla ovlivněná impresionismem. Zájem o toto umělecké vidění je i z dnešního obrazu patrné. Václav Malý ovšem nebyl „čistokrevným“ krajinářem jako Mařákovi žáci. AVU studoval v letech 1900 – 1906 v ateliérech prof. Brožíka a prof. Schweigera, tedy figuralistů. Figurativní malbě zůstal věrný po celý život a známý je především díky folklórním motivům z Chodska a Slovácka. Přesto se, tehdy velmi populární krajinomalbě, příležitostně věnoval. Ačkoliv jeho umělecký zájem neležel v avantgardě a rychlém sledu -ismů 1. poloviny 20. století, jednalo se o velmi talentovaného a dodnes sběrately oblíbeného autora.

Obraz pro dnešní den je dvojice s názvem Objemy v prostoru. Autorem je vynikající textilní výtvarník Antonín Kybal (1901 – 1971). Jeho výstavu, která obsahuje především textilní práce a jejich kresebné návrhy, můžete navštívit v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích do 25. září 2011.

Konečně se mi podařilo navštívit starobylý klášter v Doksanech. Po krátkém bloumání po nádvoří se před vchodem do kostela objevil správce a ochotně mě, a skupinku dalších čtyř návštěvníků, provedl kryptou (někdejší původní loď románského kostela) a následně chrámem. Škoda jen, že se uvnitř nemohlo fotit. Visí tam krásné obrazy. Historie i popis interiéru je krásně zpracovaný na tomto webu.

Klášter je právě v postupné rekonstrukci. Naštěstí.

Obraz pro dnešní den se jmenuje Ikebana mortis – finále a letos ho namaloval mladý umělec Jan Gemrot. Vedle toho, že se mi ohromě líbí jeho výtvarné zpracování, mě zaujal i tématicky. Hyperrealismus se protnul se surrealismem. Nepůsobí to křečovitě ani nemístně. Naopak z toho cítím myšlenku, aniž bych se seznámil s původním konceptem díla. To je, podle mě, jeden z hlavních atributů, který odlišuje dobrý obraz od „těch ostatních“. Dokázat vyjádřit jádro myšlenky jakýmsi mimotextovým i mimotexturovým sdělením.

Dílo jsem měl to štěstí vidět živě v Muzeu v Novém Strašecí a oproti ostatním vystaveným obrazům vynikal svou precizností a vnitřní silou. A to i ve srovnání s díly zaběhnutých umělců jako Jiří Načeradský nebo Jaroslav Róna.