Olej na plátně; 195 x 266 cm; Kunstmuseum, Basilej.

Obraz pro dnešní den namaloval jeden z nejtalentovanějších malířů klasické moderny – němec Franz Marc (1880-1916). Z počátku byl ovlivněn expresionismem a sám se stal jedním z jeho předních představitelů. Roku 1911 spoluzaložil uměleckou skupinu Der Blaue Reiter, která sdružovala takové osobnosti jakými byly Vasilij Kandinskij, Paul Klee, August Macke, Alfred Kubin a další. Avšak pro Franze Marca byl expresionismus příliš těsný. Spíše se stal jeho uměleckým východiskem a viděním světa. V pozdějších dílech je cítit silné ovlivnění futurismem, fauvismem i kubismem. Osobitou syntézou zásadních -ismů Belle Époque dokázal vytvořit fenomenální díla předválečné avantgardy. Život a tvorbu Franze Marca tragicky přeťala první světová válka. Padnul 4. března 1916 u Verdunu.

Obraz pro dnešní den je věnován jednomu z našich prvních modernistických krajinářů: Jindřichu Pruchovi (1886 – 1914). Cesty jeho umění nebyly v počátcích lehké (je třeba si uvědomit, jak se tehdejší veřejnost pohoršovala nad díly současníků ze skupiny Osma) a navíc slibně nasměrovaný talent osudově přeťala první světová válka. Jindřich padl na frontě u Haliče hned 1. září 1914.

Antonín Slavíček a Václav Radimský otevřeli českému krajinářství cesty impresionismu, Jindřich Prucha zase vybízel k inspiraci expresionismem a fauvismem. Od Pruchovi smrti muselo uběhnout ještě půl století, než byl přijat s patřičným ohlasem. Své na tom měl i fakt, že jeho dílo nestihlo dozrát. Nadějných umělců si ovšem první válka vzala víc.

Obraz pro dnešní den je tentokrát jedno z nejslavnějších děl historie umění. Fontána mládí Lucase Cranacha staršího (1472 – 1553) je nadčasová. Staré ženy nesou nebo vezou rodinní příslušníci k magické fontáně, do které vstupují nahé, aby působením kouzelné vody omládly a nabyly na své někdejší kráse. Všimněte si pravé strany fontány, ze které vylézají svěží krasavice. Rychle se běží převléknout do stanu, odkud se už vynořují pohledné dámy v šatech z lepší společnosti. Ty pak laškují nebo hodují s mladými pány. Kult věčného mládí je tu s námi od nepaměti! Svěží a vtipné dílo neměcké renesance si můžete prohlédnout v Berlínské Gemäldegalerie.

Obraz pro dnešní den je příjemná krajinomalba košického malíře Štefan Roskoványiho. Autor se narodil roku 1946 a zemřel v roce 2002. Již v dětství velmi rád a hojně kreslil, leč neměl ho příliš šťastné. V útlém věku mu zemřela matka a po pár letech i otec. Vyrůstal tedy u příbuzných a od 15ti let žil dokonce v dětském domově. Přesto se dokázal postavit na nohy a v polovině 60. letech získal maturitu na maďarském gymnáziu. Profesionálně se začal věnovat malbě až od 70. let, kdy byl roku 1971 přijat na VŠUP v Bratislavě. Generačně patří k žákům prof. Jána Želibského (z dalších se mezi ně řadí například náš Leopold Musil) a umělecky stavěl odkaz na moderně 20. let 20. století. Těžiště nacházel v krajinomalbě a sociální tématice.

Dnešní obraz představuje jeho charakteristický koloristický styl. Expresívní pojetí krajiny mě zaujalo vycítěnou kompozicí i smyslem pro barvy. Podle všeho je to podzim. A ten snad dneska konečně začal..

Obraz pro dnešní den je opět hyperrealistická malba od Jana Mikulky. Jeho precizně podané zátiší s jablky mě absolutně dostalo. Nejedná se jen o inspiraci současnými hyperrealisty (například Roberto Bernardi, Steve Mills, István Sándorfi a další). Jemná modelace světla vnáší do zátiší klid a evokuje odkaz na staré holandské mistry. Hravou dekorativnost obrazu narušují stará seschlá jablka, ovšem ve spojení s firmou Tesco jde o zajímavou narážku. Můžeme snad obraz interpretovat jako nespokojenost malíře s prodejem nekvalitních potravin v tomto řetězci? Nebo snad symbolizují plýtvání potravin tímto nadnárodním řetězcem? Tedy problematiku nadprodukce, kdy nabídka výrazně převyšuje poptávku a neprodané potraviny se vyhazují místo řádného zužitkování?

Jen připomínám, že se opět jedná o olejomalbu na plátně ve formátu 100 x 65 cm.