Dalibor Chatrný (1925 – 2012) v průběhu celé své tvorby experimentoval se strukturou. Oslovil mě jeho cit pro kompozici i barvu, když už se ji rozhodl použít. Tam, kde by se na první pohled zdálo, že navazuje na akční malbu po vzoru Franze Klinea a dalších newyorských abstraktních expresionistů, je pozoruhodné zjištění, že k podobnému vyjádření došel zcela jinou cestou – malbou pomocí magnetu a v tuši namočených železných pilin. Svým způsobem se tedy o akční malbu jedná, ovšem zcela osobitého rázu. Neviditelnou a fascinující magnetickou sílu využil i v důvtipných „sochařských“ dílech z první poloviny 70. let. Dalibor Chatrný celý život zkoumal a nikdy se zcela nezastavil. Sem tam se později vrátil ke svým starším cyklům, ty mu ale zase pomohly jít dál. V pozdní fázi své tvorby zahrnul do svého díla i slovo. Retrospektivní výstava pod vedením Jiřího Machalického představila dílo jednoho z našich progresivních výtvarníků druhé poloviny 20. století velmi citlivě a srozumitelně.

Milan Salák (*1973) již patří ke střední generaci malířů. Je studentem profesorů Dlouhého, Knížáka a Jiřího Davida. Z každého si odnesl něco. Asi nejslabším je Salák v oblasti pseudokonceptualismu, kdy divákovi představuje pokroucené rámy bez malby. Tato „sofistikovaná“ hra na tajemno či práci s lidskou představivostí mě vůbec neoslovuje. Nebo takhle – absolutně to nechápu. Z nepovedené série Oslav ke složení Husarské zkoušky však vyčnívá nejsilnější malířovo vystavené dílo – tzv. barokní varianta. Zde se plně ukazuje Salákův cit pro kompozici i jeho vynikající práce se světlem. Určitě ke mně toto dílo promlouvá díky své tradiční koncepci, ovšem to nic nemění na tom, že v sobě má sílu.

Erupci malířova chtíče pak můžeme sledovat v sériích nejdříve erotických, později čistě pornografických, portrétů svůdných dam. Zde je naprosto jasné, že malíř svému štětci rozumí. Protikladem k realisticky laděným malbám je pak několik různě umístěných minimalistických abstrakcí v duchu newyorské školy. Kromě tzv. barokní varianty mě ještě zaujala malba/instalace Ríša, paní a křídlo. Malba i konstrukce klavírního křídla se spolu výborně doplňuje – je stejně robustní i křehká, má v sobě náboj a nutí mě klást si otázky.

Výstavu děl Milana Saláka lze zhlédnout do 1. března 2015 v Galerii Václava Špály.

Umělecká skupina Rafani opět nechává diváky na pochybách. Autoři děl zůstávají pro návštěvníka anonymní, stejně jako názvy jejich děl. Víme jen, že výstava je nazvaná Síla a z komentáře autorů odkazuje k různým přírodním i společenským energiím.

Nutno podotknout, že Rafani jsou tentokrát mnohem čitelnější než bývali dříve. Poukazují na stádovitost systému a jako správní vypravěči sahají k alegorii zvířat. Zatímco v bajkách často vystupují i moudrá zvířata a příběh končí poučením, zde si lze všimnout hlavně negativních konotací – například ve spojení ohrádky ze soudní síně, která je přímo naproti fotografii interiéru kravína. Ale možná si to jen jinak vykládám já sám. Ovšem vzhledem k tomu, že se při interpretaci není čeho chytit, je patrně každý výklad správný. U zbylých děl je tomu zrovna tak, takže o čem vlastně psát?

Výstavu lze zhlédnout v Nevan Contempo do konce února.

V aukci European Arts se vydražila hezká krajinomalba od Karola Molnára. Dle fotografie to vypadá na druhou polovinu 30. let. 

Josef Váchal byl vynikající výtvarník a dosáhl pozoruhodných výkonů ve všech disciplínách, kterým se věnoval (kresba, malba, řezbářství, sochařství, grafika, typografie atd.). I když jsou jeho díla často plná tísně a neklidu, přece jen je jeho umění vyvážené a krásné; plné průsvitné melancholie.

Aktuální výstava není umělcovou retrospektivou. Zajímá se o autora jako myslícího člověka, snaží se představit jeho nitro, a vystavená díla spíše ilustrují jeho hluboké duchovní založení. V případě Josefa Váchala se totiž nejednalo jen o módní životní etapu, jak se stalo některým jeho uměleckým souputníkům. Váchal vyvinul ohromné celoživotní úsilí, aby poznal a intelektuálně uchopil esoterické, okultistické i teozofické myšlenky.

Z mého pohledu se jedná o výstavu vydařenou. Promyšlená instalace ve správných místech podtrhuje produchovnělou povahu vystavených děl a přidává tím na intenzivním diváckém zážitku. Mohu vřele doporučit!