Magický pralesní svět Otto Plachta mě učaroval. Nečekaně exotické a osvěžující. Z těch děl je skutečně cítit, že to prožívá každý den a cítí se tam doma. Navíc obdivuji i výtvarnou stránku jeho díla. Čistota linie připomíná linoryty nebo dřevoryty a fantaskní barevný svět zase stavy na LSD. Z jednoho rozhovoru vím, že Otto Placht si halucinogenní zkušeností pod dohledem zkušených indiánských šamanů skutečně prošel. A prý našel, co potřeboval. Nyní žije v Peru a za manželku má rodilou Peruánku z kmene Šipibó.

V díle Otto Plachta se protínají dva zcela odlišné kulturní postoje k životu i světu. Je až neuvěřitelné, jak harmonické dílo ve finále vzniklo.

Výstava je k vidění do konce srpna 2014.

http://spalovka.cz/ || http://www.ottoplacht.com/

Dnes je to přesně 100 let, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a započal tak válečný konflikt celosvětových rozměrů, již současníky nazývaný Velká válka.

Začala válka, která kompletně změnila společnost a svět. Válka, která definitivně ukončila feudální období (i když v této době fungovalo již jen nominálně a jen někde) a otevřela cestu k moderní společnosti, jejíž základy jsou položeny na zcela odlišném filosofickém rámci. Válka, ze které se zrodila nová Střední Evropa a nové světové supervelmoci USA a Sovětský svaz. Válka, která je rovněž příčinou neuvěřitelně dynamického rozvoje průmyslu a vědy, z čehož čerpáme dodnes. Tato válka se odehrála ve dvou dějstvích a definitivně skončila až 2. září 1945 kapitulací Japonska po svržení atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu.

V létě 1914 si nikdo ze současníků nedokázal představit, že se první dějství války protáhne na dlouhé čtyři roky a co všechno změní doba plná strádání a bolestných ztrát nejbližších. Setrvejme dnes alespoň na chvíli v tiché vzpomínce za padlé.

Dnes je to přesně 100 let, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a započal tak válečný konflikt celosvětových rozměrů, již současníky nazývaný Velká válka.

Začala válka, která kompletně změnila společnost a svět. Válka, která definitivně ukončila feudální období (i když v této době fungovalo již jen nominálně a jen někde) a otevřela cestu k moderní společnosti, jejíž základy jsou položeny na zcela odlišném filosofickém rámci. Válka, ze které se zrodila nová Střední Evropa a nové světové supervelmoci USA a Sovětský svaz. Válka, která je rovněž příčinou neuvěřitelně dynamického rozvoje průmyslu a vědy, z čehož čerpáme dodnes. Tato válka se odehrála ve dvou dějstvích a definitivně skončila až 2. září 1945 kapitulací Japonska po svržení atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu.

V létě 1914 si nikdo ze současníků nedokázal představit, že se první dějství války protáhne na dlouhé čtyři roky a co všechno změní doba plná strádání a bolestných ztrát nejbližších. Setrvejme dnes alespoň na chvíli v tiché vzpomínce za padlé.

Ivan Steiger je zejména karikaturista, proto není překvapením, že zkratku používá i ve své malířské tvorbě. Jeho výtvarným východiskem je surové umění (Art Brut) a dokáže jím vyjádřit veselá i závažnější témata. Díla nebyla nijak chronologicky řazena a z výstavy jsem nabyl dojmu, že své formě zůstal věrný celý život. Přesto mě několik děl zaujalo velmi nevšední technikou. Ivan Steiger se celý život pohybuje kolem tisku, čímž se patrně dá vysvětlit použití techniky, která svou měkkostí imituje ofsetový tisk.

Ivan Steiger: Gate 26

Ivan Steiger: Gate 26 (makro detail)

Jedná se o velmi jemně rozprášené akrylové barvy na pískovaný povrch. Z dálky se skutečně zdá, že se jedná o reprodukci malby, ale zrno barev je naneseno nepravidelné, což by tiskařský stroj nezvládl. Na této rozprášené malbě jsou pak ještě hutné nánosy štětcem. Obraz tak získává na plasticitě.

Malby Ivana Steigera někdy zamrazí svou nehybností, jindy rozesmějí milou lyričností, která se skrývá za surovým a dynamickým výrazem. I když jsem měl ze začátku problém nalézt s autorem společnou notu, nakonec se mi to povedlo a z výstavy jsem odcházel spokojený.