Včera Česká televize odvysílala krátkou reportáž o otevření nové expozice Lidické sbírky výtvarného umění. Mezi díly z původního fondu od anglického lékaře Sira Barnetta Strosse se nyní objevila i kresba československého malíře Karola Molnára. Jedná se o přípravnou kresebnou studii k obrazu Lidice z roku 1942. Molnár, toho času příslušník čs. armády ve Velké Británii, začal na uměleckém ztvárnění traumatizující události pracovat ještě týž noc, kdy se o tragédii doslechl.¹⁾Štefan ZAJÍČEK – Karol Molnár: maliarske dielo. Katalog výstavy Záhorská galéria Senica, 1991 Téma je v pozůstalosti autora zpracováno v několika variantách.

foto: Česká televize

Tolik lidí jsem na vernisáži už dlouho. Jsem nadšený, že současné umění lidi táhne. Ani mi ty davy tentokrát nevadily, protože dokreslovaly atmosféru živého jarmarku. Ten nás uvítal stylovým obchodem hned u pokladny, následovala procházka kolem jeleních zátaras, pak svítící ukřižovaný, ve velkých sálech obří lampy pro sebevrahy, nějaká stříbrná budka, bubnující tvor, chodící lyžáky, lux s vrtačkou a samozřejmě nejdůležitější část programu – – postava bijící hlavou o zeď. Z výstavy jsem neodcházel přemítající o nesmrtelnosti chrousta, ale s úsměvem a zážitkem z tržnice divných nápadů.

Dílo je veřejnosti představeno po více než 70 letech a shlédnout jej můžete v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Kurátorka Šárka Leubnerová řadí Pohádku k Preislerovým nejvýznamnějším dílům a nutno podotknout, že okouzlil i mě. Kvalita fotografie není na profesionální úrovni, ale možná právě proto budete mít chuť zajít se na obraz podívat osobně. Neváhejte a vyražte co nejdříve, jelikož oficiální datum výstavy skončilo 30. září. Přesto v NG stále je, ale na jak dlouho se mi zjistit nepodařilo. Obraz pochází ze sbírky galerie Kodl a kdy bude znovu vystaven pro veřejnost nikdo neví.

Ještě bych rád doporučil podcast z rozhovoru s kurátorkou na ČRo3 Vltava!

Dnes něco ze sportu. Svižná expresivní malba Jana Bedřicha Plačka (1890 – 1980) patrně pochází ze druhé poloviny 20. století. Ovšem, o tomto malíři se toho zatím moc neví. Údajně krajinář a figuralista. Snad se brzy dozvíme o jeho díle více.

Obraz pro dnešní den je věnován jednomu z našich prvních modernistických krajinářů: Jindřichu Pruchovi (1886 – 1914). Cesty jeho umění nebyly v počátcích lehké (je třeba si uvědomit, jak se tehdejší veřejnost pohoršovala nad díly současníků ze skupiny Osma) a navíc slibně nasměrovaný talent osudově přeťala první světová válka. Jindřich padl na frontě u Haliče hned 1. září 1914.

Antonín Slavíček a Václav Radimský otevřeli českému krajinářství cesty impresionismu, Jindřich Prucha zase vybízel k inspiraci expresionismem a fauvismem. Od Pruchovi smrti muselo uběhnout ještě půl století, než byl přijat s patřičným ohlasem. Své na tom měl i fakt, že jeho dílo nestihlo dozrát. Nadějných umělců si ovšem první válka vzala víc.