S Václavem Cíglerem sdílím lásku ke světlu a sklu.

Instalace v objektu barokního zámku mi nejdříve přišla trochu nekompaktní. Trvalo mi delší dobu, než jsem se nad to povznesl a začal dílo vnímat samostatně. Nejedná se o žádné popisné objekty, ale kolikrát spíše o hru s okolím. Se světlem a odrazem.

Nejvíc se mi líbila světelná kostka v kapli Trojského zámku. Ta se v časovém intervalu zhasínala a rozsvěcela, takže kaple byla jednou ve tmě, pak zase krásně prosvětlená. Nádherně vystižená síla světla jako zdroje veškerého života i myšlenky.

Pokud budete mít trochu hloubavější náladu s chutí nechat se unést, určitě se na výstavě zastavte.

Obraz zachycuje událost z bombardování Londýna během druhé světové války. Ve všech směrech je to zatraceně silná věc. Dynamická, skvěle namalovaná a hlavně je tu zásadní otázka – přežili to ti dva?

Tento obraz zvěčnil zásadní vteřinu v životě dvou anonymních hrdinů bitvy o Anglii.

Milan Grygar (*1926) patří k nejnápaditějším českým výtvarníkům druhé poloviny dvacátého století. Přesto jeho jméno nepatří, z pohledu laika, k nejproslulejším. Obecná znalost českého výtvarného umění totiž své ztracené poválečné klenoty teprve postupně nachází. A je to logické, jelikož se vztah české veřejnosti k poválečnému umění (ne)rozvíjel v době, která nepřála svobodnému vyjádření. Naprosto odlišná situace je pochopitelně v okruhu znalců poválečného umění. Milan Grygar si mezi nimi již dávno našel své pevné místo.

Poněkud široký úvod směřuje k základní otázce o smyslu RETROSPEKTIVNÍ výstavy Milana Grygara v Městské knihovně v pojetí kurátorky Hany Larvové.

Dílo Milana Grygara sice k senzitivnějším divákům dokáže mluvit samo o sobě, ale pro všechny ostatní je tím hlavním překvapením způsob provedení. Nejsilnější experimentální šedesátá léta jsou zastoupena vynikajícími akustickými malbami a kresbami (některé z nich jsou dokonce doplněny o zvukový záznam), ale chybí zde speciální koutek s fotodokumentací a průvodním textem ke způsobu „výroby“ těchto děl. Lze sice shlédnout doprovodné video, ale tento koncept na výstavách vůbec nedává smysl, jelikož jej nikdy nestihnete od začátku. Na výstavě rovněž chybí proslavené „slepice na klíček“, kterými se přibližně o 50 let později inspiroval i Petr Nikl ve svém cyklu Švábení.

Tzv. retrospektivní výstava nakonec klade největší důraz na poslední autorovu práci – rozsáhlé minimalistické malby z cyklu Antifon, na kterém autor pracuje už řadu let. To samo o sobě není špatně, ale neměla se pak výstava jmenovat jinak?

Má kritika se vůbec netýká díla Milana Grygara, ale způsobu koncepce jeho retrospektivní výstavy. Vžiji-li se do kůže laika, který chce objevovat poválečné umění, nebyla tato výstava pro mě, jelikož klíč k dílu odhalen nebyl. V případě „jednoduché“ odosobněné malby Milana Grygara se z umění najednou vytrácí lidský přínos a jeho dílo může ztrácet svůj skutečný význam. Dle mého názoru je tato výstava promarněnou šancí. Návštěvník by totiž ve všech anotacích a pozvánkách měl být upozorněn, aby si dílo Milana Grygara před návštěvou, alespoň rámcově, nastudoval.

K přečtení doporučuji i pěknou recenzi Radana Wagnera.

Dalibor Chatrný (1925 – 2012) v průběhu celé své tvorby experimentoval se strukturou. Oslovil mě jeho cit pro kompozici i barvu, když už se ji rozhodl použít. Tam, kde by se na první pohled zdálo, že navazuje na akční malbu po vzoru Franze Klinea a dalších newyorských abstraktních expresionistů, je pozoruhodné zjištění, že k podobnému vyjádření došel zcela jinou cestou – malbou pomocí magnetu a v tuši namočených železných pilin. Svým způsobem se tedy o akční malbu jedná, ovšem zcela osobitého rázu. Neviditelnou a fascinující magnetickou sílu využil i v důvtipných „sochařských“ dílech z první poloviny 70. let. Dalibor Chatrný celý život zkoumal a nikdy se zcela nezastavil. Sem tam se později vrátil ke svým starším cyklům, ty mu ale zase pomohly jít dál. V pozdní fázi své tvorby zahrnul do svého díla i slovo. Retrospektivní výstava pod vedením Jiřího Machalického představila dílo jednoho z našich progresivních výtvarníků druhé poloviny 20. století velmi citlivě a srozumitelně.

V aukci European Arts se vydražila hezká krajinomalba od Karola Molnára. Dle fotografie to vypadá na druhou polovinu 30. let.