Obraz pro dnešní den pochází z palety malíře Václava Malého. Dr. Toman o něm ve svém slovníku píše, že je znám pro sytost a zářivost barev a pro citlivé zachycení světla.¹⁾Prokop TOMAN: Nový slovník československých výtvarných umělců II. L-Ž, 1993, Ostrava, s. 70 Myslím, že toto dílo základní charakteristiku vystihuje. Ta veselost a bezprostřednost záběru mě baví.

Václav Malý se narodil roku 1874 a zemřel na podzim 1935. Patří tedy ke generaci 90. let 19. století, která již byla ovlivněná impresionismem. Zájem o toto umělecké vidění je i z dnešního obrazu patrné. Václav Malý ovšem nebyl „čistokrevným“ krajinářem jako Mařákovi žáci. AVU studoval v letech 1900 – 1906 v ateliérech prof. Brožíka a prof. Schweigera, tedy figuralistů. Figurativní malbě zůstal věrný po celý život a známý je především díky folklórním motivům z Chodska a Slovácka. Přesto se, tehdy velmi populární krajinomalbě, příležitostně věnoval. Ačkoliv jeho umělecký zájem neležel v avantgardě a rychlém sledu -ismů 1. poloviny 20. století, jednalo se o velmi talentovaného a dodnes sběrately oblíbeného autora.

Obraz pro dnešní den je dvojice s názvem Objemy v prostoru. Autorem je vynikající textilní výtvarník Antonín Kybal (1901 – 1971). Jeho výstavu, která obsahuje především textilní práce a jejich kresebné návrhy, můžete navštívit v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích do 25. září 2011.

Obraz pro dnešní den se jmenuje Ikebana mortis – finále a letos ho namaloval mladý umělec Jan Gemrot. Vedle toho, že se mi ohromě líbí jeho výtvarné zpracování, mě zaujal i tématicky. Hyperrealismus se protnul se surrealismem. Nepůsobí to křečovitě ani nemístně. Naopak z toho cítím myšlenku, aniž bych se seznámil s původním konceptem díla. To je, podle mě, jeden z hlavních atributů, který odlišuje dobrý obraz od „těch ostatních“. Dokázat vyjádřit jádro myšlenky jakýmsi mimotextovým i mimotexturovým sdělením.

Dílo jsem měl to štěstí vidět živě v Muzeu v Novém Strašecí a oproti ostatním vystaveným obrazům vynikal svou precizností a vnitřní silou. A to i ve srovnání s díly zaběhnutých umělců jako Jiří Načeradský nebo Jaroslav Róna.

Líbí se mi práce se světlem. Mistrně zachycený sluneční svit dává obrazu svěží a dynamickou atmosféru. V Procházkovi je cítit hravost a život. Svou tvorbou se hlásí k odkazům raného impresionismu a nikdy svůj směr nepřekročil. Vzhledem k tomu, že tvořil zejména od 30. let do přelomu 70. a 80. let 20. století se jeho přístup jeví jako anachronický. Ale měl to prostě rád. A trh na to reaguje. Jsou lidé, kteří od umění čekají i relax a pohodu. Procházka byl ve svém žánru skutečný mistr.

Obraz pro dnešní den pochází z palety Ladislava Karouška (1926 – 1991).¹⁾Má i hezky zpracovanou stránku na wikipedii Zajímavý malíř, o jehož existenci jsem neměl do dneška zdání. Po válce studoval na AVU v aterliérech Miloslava Holého a Vladimíra Silovského. Svojí tvorbu plně rozvinul až v polovině 50. let. Stal se členem skupiny Máj 57, od počátku 60. let hojně vystavoval. Tématicky tehdy pokračoval v tradici české krajinomalby. Líbí se mi na něm, že od realisticko-koloristických začátků se propracoval k poměrně osobitému pojetí velmi abstrahované krajinomalby. Jeho hlavními motivy jsou zachycení nálady a vůně. Abstraktní expresionismus v poněkud zářivějších polohách. V jeho koloritu cítím ještě dotyky Vasilije Kandinského, ovšem s větší mírou dynamizující exprese.

Název obrazu: Říjen. Rok: 1986. Technika: olej na plátně. Rozměr: 58 x 96 cm.