Výstavu jsem ještě navštívit nestihl a doufám, že to vůbec půjde, respektive, že se situace s koronavirem brzy uklidní a opět vše otevřou. Nyní nezbývá než získávat informace v digitálním světě. Ke každému vystavenému obrazu najdete nyní na FB parádní popis.
text z FB příspěvku GHMP:
V roce 1908 vyhlásilo město Praha soutěž na obraz s pohledem na Prahu, který měl zdobit pavilon města na výstavě pořádané Obchodní a živnostenskou komorou. Výsada namalovat nejreprezentativnější pohled na Prahu s hradčanským panoramatem byla udělena malíři konvenčních, všeobecně přijatelných krajin Jaroslavu Šetelíkovi, Slavíčkovi však byla poskytnuta nabídka, aby namaloval pohled na Prahu z úhlu, který si sám zvolí. Z navržených motivů si vybral pohled nejméně oficiální – vyhlídku z vrchu Ládví. Při pohledu od Ládví se totiž před divákem otevíral pohled na Holešovice s kouřícími továrnami a střechami chudých obydlí. Netradiční bylo také Slavíčkovo zpracování. Pro energickou, spontánní malbu zvolil jako nejadekvátnější výrazový prostředek techniku tempery pro její schopnost rychle schnout a fixovat tak bezprostřední malířův dojem. Výraz určuje předjarní ovzduší, ostré a svěží. Slavíček o tom píše příteli Janu Herbenovi 6. března 1908: „Já v té psotě jsem musel dnes vylézt na ďáblický vrch a malovat tu naši caput et ventrem regni – Už bych to měl rád s krku – potvoru. Slavný obecní magistrát si vzpomene až tenkrát, kdy je tak zima, že buď tak za nehty leze, že malovat není možné, anebo když jsou zas mlhy, že vůbec člověk nevidí – Už jen abych to měl. Ono není nehezké; – naopak ta Praha v modré páře – pracuju to z vrchu Kobiliského (ani nevím jestli s úzkým nebo širokým tvrdým y) vypadá dobře, ale jestli to udělám tak, jak mně se to líbí, pak jistě konšelům a podstarším se líbit nebude. Tak s mnohým chrchláním a smrkáním bude ten prachtwerk dokončen – za 10–12 dní.“ Tento subjektivismus, nerespektující tradiční postupy při malbě městských vedut, se stal skutečně terčem ostré kritiky. Laděním do modrých tónů hodlal Slavíček zachytit kouřovou clonu, zahalující celou čtvrť. Veliký obraz, dělaný v ateliéru podle náčrtků na místě, pokračoval rychle a Slavíček sám s ním byl spokojen. Proto záhy začal uvažovat o druhém, jenž už nebyl na objednávku, o Praze s Letné (dnes ve sbírkách Národní galerie v Praze). Takové tvůrčí i fyzické přepnutí způsobilo, že byl oběma svými Prahami strašně vyčerpán a nervově rozrušen. „Býval rozčilen 1908 v míře tak povážlivé, jak jsem ho předtím nevídal,“ líčil spisovatel Herben. „Střídaly se u něj chvíle malířského nadšení vedle sklíčenosti, již způsobovalo vlastní neklidné nitro, i marné pokusy o hmotné zabezpečení rodiny.“ Slavíček navíc ochrnul na pravou polovinu těla. Velmi špatně se pohyboval a léčba neprobíhala nejlépe. Vlivem těchto okolností, kdy se již nemohl zcela pohybovat a tvořit, se dne 1. února 1910 v Praze zastřelil.
O Zrzavém je napsáno mnohé, protože jednoznačně jde o jednu z nejvýraznějších postav českého umění 20. století. Ale proč vlastně?
Ve zkratce: Zrzavý byl vždy solitér. Bez akademického vzdělání, přesto neuvěřitelný malířský talent (studoval soukromě, krátce na UMPRUM u Emanuela Dítěte). Již v rané tvorbě definoval svůj osobitý styl a po celý život jej tříbil, až se dopracoval k dech beroucí sebejistotě. Jen považte, jak skvělé věci dělal už v mládí kolem roku 1912/13 a jak skvělé věci dělal ve zralém věku během 2. poloviny 20. století, než roku 1977 v požehnaném věku 86 let zemřel. Jeho umělecký výraz byl vždy měkký, lyrický, opředený tajemstvím a hlavně apolitický. I proto nebyl pro komunisty problém udělit mu roku 1966 titul národní umělec. Jistě zaslouženě, i proto, že Zrzavý se nikdy režimu nevtíral. Prostě tvořil, jakoby kolem něj politický svět neexistoval.
Na dnešek připadá kulaté 130. výročí narození předního představitele české avantgardy 20. století.
Stejně jako letos v únoru, objevily se i nyní v pražské aukční galerii Artkunst čtyři abstrakce od Karola Molnára. Vzhledem k současné epidemické situaci bude možné dražit pouze online prostřednictvím webu http://livebid.cz. Registrace je poměrně snadná, ale je třeba jí udělat včas.
A stejně jako v únoru – jedná se o kolekci děl ze 60. let 20. století, nikoliv z 30. let, jak uvádí aukční katalog. Z jakého zdroje díla jsou stále nevím, ale třeba se to časem dozvím. Ono těch možností zase tolik není a samozřejmě si každý své skutečné možnosti chrání.
U této série abstraktních maleb jde v zásadě o olejové tempery nebo akvarely o rozměrech kolem 33 x 21 cm (občas se objeví i větší formáty), jedná se zpravidla o hudební motivy, která právě Molnár rozvíjel v poválečném období.
Uvedené malby začínají na vyvolávací ceně 27.000 Kč za kus. A stále trvá, že se Molnárovy abstrakce objevují na trhu málo.
UPDATE:
Prodala se 3 díla za vyvolávací cenu 27.000 Kč + 20% provize
Pořad o mimořádném barokním architektovi. K poslechu online.