Výstavu jsem ještě navštívit nestihl a doufám, že to vůbec půjde, respektive, že se situace s koronavirem brzy uklidní a opět vše otevřou. Nyní nezbývá než získávat informace v digitálním světě. Ke každému vystavenému obrazu najdete nyní na FB parádní popis.

O Zrzavém je napsáno mnohé, protože jednoznačně jde o jednu z nejvýraznějších postav českého umění 20. století. Ale proč vlastně?

Ve zkratce: Zrzavý byl vždy solitér. Bez akademického vzdělání, přesto neuvěřitelný malířský talent (studoval soukromě, krátce na UMPRUM u Emanuela Dítěte). Již v rané tvorbě definoval svůj osobitý styl a po celý život jej tříbil, až se dopracoval k dech beroucí sebejistotě. Jen považte, jak skvělé věci dělal už v mládí kolem roku 1912/13 a jak skvělé věci dělal ve zralém věku během 2. poloviny 20. století, než roku 1977 v požehnaném věku 86 let zemřel. Jeho umělecký výraz byl vždy měkký, lyrický, opředený tajemstvím a hlavně apolitický. I proto nebyl pro komunisty problém udělit mu roku 1966 titul národní umělec. Jistě zaslouženě, i proto, že Zrzavý se nikdy režimu nevtíral. Prostě tvořil, jakoby kolem něj politický svět neexistoval.

Na dnešek připadá kulaté 130. výročí narození předního představitele české avantgardy 20. století.

Slavné newyorské Muzeum moderního umění právě pořádá retrospektivní výstavu jedné z výrazných postav umělecké avantgardy první poloviny 20. století, Francise Picabii. Američané k němu mají vřelý vztah, jelikož byl jediným evropským umělcem, který se osobně zúčastnil přelomové výstavy The Armory Show roku 1913 v New Yorku. Šlo o vůbec první představení aktuálních výbojů umělecky dravější Evropy ve Spojených státech. Tehdejší americké publikum bylo navyklé na klasické či realistické zobrazování, doteky impresionismu byly rovněž řídké, takže prezentace fauvistických, kubistických či futuristický děl zapůsobila na uměleckou veřejnost velmi silně. Nutno ještě podotknout, že na tuto výstavu byl například zařazen klíčový kubo-futuristický obraz Marcela Duchampa Akt sestupující po schodech č. 2, který byl o rok dříve odmítnut na Salónu nezávislých v Paříži.

Francis Picabia v New Yorku představil svá díla Tanec jara a Procesí v Seville. Obě nakonec v zemi zůstala. Picabia se domů vracel nadšený a plný sebevědomí. Pustil se do práce na svých zásadní nefigurativních dílech a mezi lety 1913-1915 se v Americe objevil ještě několikrát. Tentokrát už nejel sám. S Marcelem Duchampem se podíleli na zažehnutí americké avantgardní scény. Činili tak nejen výstavami a svou přítomností, ale i vydáváním umělecko-společenských magazínů, zejména orientovaných na jejich právě se formující dadaismus. Picabia je v USA pojmem a obdivovatelé jeho práce reagovali i na jeho pozdější umělecké aktivity. Nebyl totiž jen kubo-futuristickým či nefigurativním malířem, ale zajímal se i o typografii, poezii, tanec, fotografii a film. Ve svém díle se dotkl celé řady uměleckých proudů a ve všech vytvořil díla výjimečných kvalit, několika z nich se stal předchůdcem či praotcem. Svou obsáhlou prací zanechal inspiraci pro několik dalších generací umělců.

Pochopitelně mě mrzí, že nemohu zajet do New Yorku osobně, ale na druhou stranu je skvělé, že MoMa výstavu doplňuje bohatým doprovodným programem, který se nebojí veřejně prezentovat. Video níže je jen ukázka a pozvánka ke zhlédnutí dalších záznamů.