Uběhlo 395 let od Aachenovi smrti. Zemřel v Praze. Několik jeho děl tu zůstalo i po jeho smrti, řada se jich ale prodala, přesunula, rozkradla, ztratila. Z jeho díla vlastně nezbylo tolik, ale i z toho mála je zřejmé, jakým výjimečným talentem byl. Zašel jsem se podívat na jeho výstavu. Údajně vůbec první monografická – čtyři století po malířově smrti – to je síla! A bylo to skvělé.
Aachen byl mezinárodním umělcem, který působil v Kolíně nad Rýnem, Benátkách, Římě, Florencii (a další italských městech). Posléze se vrátil zpátky do Kolína, pak šel do Mnichova, Aušpurku, aby nakonec zakotvil v Praze na dvoře Rudolfa II., se kterým si vybudoval přátelský vztah. Jelikož měl četné zahraniční zkušenosti, působil i jako císařův diplomat a zejména nákupčí uměleckých děl. Možná, že kvůli těmto okolním aktivitám nevytvořil tak obsáhlé dílo jako jiní. Byl jsem překvapený, jak málo olejomaleb na výstavě je. Sice jsou to obrazy překrásné a silné, ale opravdu jich je málo. I katalog musel být doplněn kresbami, aby v něm vůbec něco bylo.
A z Císařské konírny jsem se ještě skočil podívat do Obrazárny Pražského hradu, abych si připomněl všechny ty Bassany, Rubense, Veroneseho, Brandla, Kupeckého, Altomonta, Schönfelda, Reniho a Tintoretta a koukám, že hned v první místnosti jsou tři Aachenové. Jakou to má logiku? To nejde ty obrazy přenést 50m na jednu výstavu? A to byl mezi nimi i ikonický portrét císaře Matyáše.
