Líbí se mi práce se světlem. Mistrně zachycený sluneční svit dává obrazu svěží a dynamickou atmosféru. V Procházkovi je cítit hravost a život. Svou tvorbou se hlásí k odkazům raného impresionismu a nikdy svůj směr nepřekročil. Vzhledem k tomu, že tvořil zejména od 30. let do přelomu 70. a 80. let 20. století se jeho přístup jeví jako anachronický. Ale měl to prostě rád. A trh na to reaguje. Jsou lidé, kteří od umění čekají i relax a pohodu. Procházka byl ve svém žánru skutečný mistr.

Obraz pro dnešní den pochází z palety Ladislava Karouška (1926 – 1991).¹⁾Má i hezky zpracovanou stránku na wikipedii Zajímavý malíř, o jehož existenci jsem neměl do dneška zdání. Po válce studoval na AVU v aterliérech Miloslava Holého a Vladimíra Silovského. Svojí tvorbu plně rozvinul až v polovině 50. let. Stal se členem skupiny Máj 57, od počátku 60. let hojně vystavoval. Tématicky tehdy pokračoval v tradici české krajinomalby. Líbí se mi na něm, že od realisticko-koloristických začátků se propracoval k poměrně osobitému pojetí velmi abstrahované krajinomalby. Jeho hlavními motivy jsou zachycení nálady a vůně. Abstraktní expresionismus v poněkud zářivějších polohách. V jeho koloritu cítím ještě dotyky Vasilije Kandinského, ovšem s větší mírou dynamizující exprese.

Název obrazu: Říjen. Rok: 1986. Technika: olej na plátně. Rozměr: 58 x 96 cm.

Možná jsem zvláštní, ale líbí se mi tento obraz. Jedná se o krajinu Františka Daňka-Sedláčka. Poměrně známý krajinář žijící v letech 1892 – 1974. Nepatřil k nejdůležitější linii českých krajinářů z řad žáků Julia Mařáka, studoval totiž na AVU až ve 20. letech 20. století u prof. Vratislava Nechleby, ale přesto je sběrately vyhledávaný autor.

Jedná se o linii českého moderního umění, která divákovi neposkytuje psychický otřes z brutální umělcovy imaginace. Je v tom klid české krajiny, nenáročnost dělné duše. Dekorativní charakter podtrhuje zářivá barevnost. Poměrně zajímavé je i zdůraznění druhého plánu. Pestrobarevnou louku ukryl do stínu, čímž divákův první pohled nasměroval do hloubi panoramatu. Diagonálám a horizontálám pak vtipně oponuje skupina břízek, která uzavírá levou část prvního plánu. V rámci dějin umění se nejedná o nic zásadního, ani objevného, ale ducha doby tvoří zejména takoví malíři.

Obraz je krásnou ukázkou dekorativního akademismu první republiky.¹⁾I když je dost možné, že ve skutečnosti vznikl až po 2. světové válce. Autor byl poměrně plodný až do smrti a o chronologii jeho díla se víceméně nic neví. Faktem ale zůstává, že svým rukopisem je zakotvený právě v období 20. a 30. let minulého století Malířské pojetí umě lavíruje mezi principy impresionismu, plenérovým realismem a plošným dekorativismem secese. Chybí tu samozřejmě typická secesní melancholie. Jakoby se pestrý akademismus 1. republiky úmyslně stavěl do opozice pochmurným symbolistním krajinkám. 

V Galerii Václava Špály na Národní Třídě vystavuje malíř Petr Pastrňák. Hned jak jsem viděl jeho věci na netu, zalíbil se mi. Jednak je mi neskutečně sympatický, že pracuje s klasickym tématem – krajinou – a druhak se mi líbí jeho expresivní a výbušný rukopis. Využívá prvky akční malby, na první pohled působí obrazy abstraktně, ale zdání klame. Oheň je v krajině nezkrotný živel, navíc se silným symbolistickým podtextem. Využití ohně jako dynamickýho kompozičního prvku můžeme například sledovat už u Williama Turnera v jeho Požáru Parlamentu z roku 1835. Obrazy Petra Pastrňáka mají takovou hloubku, jakou v nich chcete objevovat. A to mě oslovuje.

V rámci výstavního cyklu Start-Up vystavuje v domě U Zlatého prstenu Miroslav Polách.

Celkem se mi vystavené věci líbily. Pěkný čitelný styl, žádná snaha o prvoplánové (= trapné) šokování. Nejvíc mě oslovil obraz Umělkyně. Levitující holka nad pohovkou z Ikey. Důvěrně známá reálie našich instantních životů.

Sympatické mi taky přišlo, že bylo vystaveno jen šest děl. Stručně, výstižně a svižně. Na druhou stranu svébytnost uměleckého výrazu trochu stírají unifikované akrylové barvy. S tím se u současných mladých setkávám poměrně často.