obraz dne: Antonín Hudeček – Večerní ticho, 1900

antonin hudecek vecerni ticho
Antonín Hudeček: Večerní ticho, 1900 // olej na plátně, 121,5 x 181,5 cm. foto: NG Praha

via FB Národní galerie: Uplynulo 120 let od doby, kdy Antonín Hudeček namaloval obraz Večerní ticho 
― Ve 2. polovině 90. let 19. století se Antonín Hudeček připojil ke skupině žáků krajinářského ateliéru Julia Mařáka z pražské Akademie, kteří jezdili v letních měsících malovat do plenéru do vesnice Okoř nedaleko Prahy. Ve společnosti Antonína Slavíčka či Otakara Lebedy zde vytvořil řadu pláten, které patří ke klíčovým dílům přelomu 19. a 20. století. Jedním z nich je i Večerním ticho, ve kterém Hudeček dosáhl vyrovnaného spojení krajiny a figury. Divák je do plátna vtahován postavou mladé ženy a současně s ní prožívá náladu letního podvečera i pocit určité melancholie.
― Antonín Hudeček, Večerní ticho, 1900 | bit.ly/Antonín-Hudeček-Večerní-ticho

Kouzlo svatých obrázků; Muzeum hlavního města Prahy (9.12.2017-2.4.2018)

Se svatými obrázky se jistě setkal každý, kdo si prohlížel osobní věci po svých předcích. Kdysi naprosto běžná součást každodenního života se během prvních desetiletí 20. století pozvolna vytratila a dnes jsou tyto drobné devoční grafiky vnímány zejména jako umělecká dílka a sběratelský artikl. Kurátor Muzea hlavního města Prahy, Jiří Lukas, se nesoustředil pouze na výtvarný charakter tématu, ale uchopil jej i jako dobový společenský fenomén.

Výstava je rozdělená do tří vzájemně se prolínajících okruhů. V první tématické linii jsou představena pražská poutní místa, která se od počátku 19. století těšila velké úctě věřících. Právě během oblíbených poutí, které byly pořádány v rámci svátečního dne patřičného světce, vznikala poptávka po suvenýru z prožité společenské události. A rozvoj grafických technik na přelomu 18. a 19. století mohl tuto poptávku plně uspokojit. Záhy se tisku svatých obrázků začala věnovat celá škála grafických dílen. Vybrané z nich, nebo lépe řečeno ty dohledatelné, představil kurátor ve druhé tématické linii. Přehledné představení jednotlivých dílen je opřeno o ukázky jejich tisků. Každá z dílen se vyznačovala osobitým uměleckým zpracováním, ale ve všech případech je patrný vývoj od produkce určené specifickému poutnímu místu či události po náboženská témata obecnějšího charakteru. Obliba svatých obrázků získávala na síle a záhy se staly součástí každodenní osobní zbožnosti. K té patřily i domácí oltáříky a relikviářové skříňky, které představují třetí linii. Základní okruhy ještě pro dokreslení atmosféry doplňují vybraná sakrální umělecká díla z pražských kostelů či paláců. Jako třešinka na dortu je nakonec ukázka typického středostavovského bytového interiéru z období 40. let 19. století. Hlubší poznání problematiky svatých obrázků shrnuje doprovodná publikace, která řeší i dobovou církevní cenzuru v případě ikonografie svatých obrázků.

Kouzlo svatých obrázků je velmi povedený projekt. Autoři výstavy mysleli i na správné osvětlení, respektive přítmí, takže je návštěvník hned od začátku vtažen do mysteria náboženského života první poloviny 19. století.