Vladimír Míčko: Krajina se stromy, 1982, olej na plátně. foto: obrazyvaukci.cz

Dnes večer došlo na aukčním portálu obrazyvaukci.cz k obrovskému překvapení. Sběratelé s nečekanou vervou zareagovali na nabídku vynikajícího díla dosud nepříliš známého českého malíře Vladimíra Míčka (1941-2010).

Popravdě – už bylo na čase. Vladimír Míčko dlouho patřil k nedoceněným solitérům české malby 2. poloviny 20. století, ale zájem o jeho dílo v posledních letech napovídá, že se zaslouženého uznání snad brzy dočká.

Jelikož jsem měl to štěstí seznámit se s větším výsekem jeho tvorby, vím, že se jedná o skvělé dílo z malířova vrcholného období. Za zmínku určitě stojí, abych zde znovu publikoval svůj starší text k Vladimíru Míčkovi:

Vladimír Míčko se narodil 27. 11. 1941 v Praze. Studoval na Výtvarné škole v Praze (1955 – 1959) a posléze na AVU u prof. V. Tittelbacha, V. Rady a F. Jiroudka (1959 – 1965). V letech 1967 – 1972 působil na AVU jako asistent. V letech 1957 – 1969 absolvoval řadu studijních pobytů v Itálii, Francii a Holandsku. Od konce šedesátých let do konce devadesátých let působil jako restaurování nástěnných maleb. Vladimír Míčko byl synem známého historika umění, výtvarného kritika a teoretika Miroslava Míčka. Malířský talent se u něj projevil již v dětském věku a byl důsledně rozvíjen. Již ve svých středoškolských letech dospěl k pozoruhodné malířské vyspělosti a snese srovnání s díly vyzrálých akademických malířů. Svůj mimořádný dar nadále zdokonaloval a během druhé poloviny šedesátých let postupně propracoval v osobitý malířský rukopis. Jeho práce z tohoto období ještě nesou výraznou stopu figurativního umění, ovšem již se projevuje uvolněné expresivním pojetí. Vladimír Míčko byl také experimentátor, který chápal umělecké výboje svých současníků a navíc na ně dokázal zcela svébytně reagovat. Polovina šedesátých let patřila k umělecky nejdynamičtějšímu období – prozkoumával informelní projevy, byl fascinován „syrovým uměním“ (Art Brut) a postupně se propracovával k akční malbě a abstraktnímu expresionismu, ke kterému plně došel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let při práci na ilustracích ke knize svého otce – Testament Mistra Wu (z tohoto období například pochází tzv. bičové abstrakce, kdy namočil řemínek biče do tuše a prudkými tahy zachycoval pohyb na plochu obrazu). Vladimír Míčko šel ještě dál. Evropská umělecká tradice v něm rezonovala stejně jako vliv tzv. New Yorské školy a počátkem sedmdesátých let 20. století dospěl ke zcela svéráznému výtvarnému výrazu. Jeho, na první pohled divoké, expresivní obrazy v sobě ve skutečnosti skrývají vyvážený klid české krajiny. Vladimír Míčko ovšem do svých obrazů vložil mnohem více. Často rafinovaně zachycoval své múzy, nálady a vjemy ze sebe i svého okolí, čímž do své tvorby dostal i symbolistní rovinu. Díky absolutnímu ovládnutí štětce a vrozenému citu pro kompozici dokázal všechny své myšlenky zachytit zcela přesvědčivě. Výsledkem je, že každý obraz Vladimíra Míčka obsahuje několik významových rovin. Během svého života měl V. Míčko několik výstav – např. roku 1967 v Pont-Aven, v letech 1968, 1971, 1983 a 1988 v Praze – ovšem silnějšího ohlasu na své dílo se nedočkal. Další citelnou životní ranou byla smrt jeho manželky Evy roku 2005 a nedlouho poté ztráta syna Gabriela. Vladimír Míčko zemřel soužený depresemi a nepochopením roku 2010.

Před pár dny se na mě obrátil jeden ze sběratelů, že shání obraz od Karola Molnára a v eAntiku narazil na tento: Koupání, inzerovaný za 35.000 Kč. Nebyl si ale jistý, zda se o Molnára opravdu jedná. Na základě inzerované fotografie jsem pojal podezření, že se objevil další padělek. Kostrbatá signatura monogramem; vročení, které pro tuto dobu již neodpovídá Molnárovu uměleckému vývoji; toporné podání figur i okolní krajiny; v určitých, pro Molnára příznačných, detailech příliš chaotický štětec a také absence studie k uvedené kompozici. To byly indicie, které nevypovídaly ve prospěch autenticity díla. Zájemcům jsem nabídl, že se na obraz zajdeme podívat spolu, jelikož závazné rozhodnutí nelze provést na základě nedostatečně kvalitní fotografie na internetu.

obraz nabízený jako „Karol Molnár: Koupání, 1938“. Olej na plátně 52 x 42cm (64 x 54cm včetně rámu). signováno monogramem MK. foto: eAntik.cz

Po zhlédnutí obrazu na vlastní oči a při srovnání s mým katalogem Molnárových prací, bylo jasné, že je tento obraz sporný. Vysvětlím. Z Molnárových velmi raných prací vyplývá, že měl obrovský talent – jeho kresby z jinošských let působí sice naivně a neškoleně, ale jsou líbezné. Když během nástupu na Ukrajinskou akademii a posléze AVU začal své umění řešit hlouběji a rovněž začal jako nezkušený důsledněji pracovat s olejem, můžeme v jeho díle vysledovat určitý obrat k plošnosti a strohosti – zejména v práci s tvary a světlem. V tomto období velice usilovného hledání vlastního výrazu a zkoumání možností moderní malby, tedy během studií mezi lety 1929 – 1936/37, vzniklo mnoho typicky školních prací (ateliérové školní akty a zátiší, nepřeberné množství kreseb, skic apod.), stejně tak celá řada volnějších děl – např. krajinomalby či  jeho oblíbené figurální kompozice inspirované malíři rané moderny. Později v letech 1937/38 už byl na AVU čestným absolventem s možností využívat ateliéry Akademie ke své volné tvorbě. V letech 1938/39 pak působil jako stipendista u Františka Kupky v Paříži. V této době už byl na počátku svého uměleckého vrcholu, který se plně dostavil během válečných let. Z Anglie se v roce 1945 vracel do Československa už jako plně vyzrálý umělec.

Z letmého náčrtu v předchozím odstavci vyplývá, stejně tak z množství jednoznačně zařaditelných kreseb, maleb i akvarelů (které zde nemohu nyní kompletně publikovat), že v roce 1938 byl KM ve zcela jiném malířském „levelu“, než vidíme na výše uvedeném obrazu. Ovšem, i kdybychom si odmysleli vročení 38, stejně tento výjev ani moc nepasuje do dřívějších studijních let. I když měl v tomto období silné výrazové výkyvy, vždy je patrný jeho charakteristický rukopis. Ten je totiž v mnoha ohledech mnohem dynamičtější a uvolněnější, než vidíme zde.

U obrazu Koupání, monogram KM 38, zkrátka zatím existují silné pochybnosti o autenticitě. Přípisy na zadní straně blindrámu nic neznamenají, jelikož jsou sekundární a mohl je tam napsat kdokoliv. Že je plátno na novém blindrámu rovněž není podstatné, ovšem s ohledem na historii Molnárovy pozůstalosti už by mohla hrát roli adjustace. Jenže ta v tomto případě také nesedí. Pokud se v budoucnu neobjeví přípravná kresba nebo akvarel (například s vlastnoručními Molnárovými přípisy) nebo i olejová varianta téhož motivu, jak je běžné u celé řady jiných Molnárových kompozic (a to zejména z období 30. a 40. let), nedá se s jistotou pravost díla potvrdit.

Karol Molnár: Borovice obrostlé břečťanem, Yeovil, 1942, perokresba na papíře, 20 x 25 cm. foto: estarozitnosti.cz

V internetové aukci estarožitnosti.cz se vydražila hezká plenérová perokresba z anglického Yeovil, kde K. Molnár sloužil jako člen čs. armády během 2. války. 

Karol Molnár: Days we live, 1942, kolorovaná kresba na papíře, 18 x 20 cm. Soukromá sbírka.

Udělal jsem si ke svátku radost a koupil si skicu Karola Molnára ze série Days we live z roku 1942. Dílko je to malé. Vizuálně taky není příliš atraktivní a do začínající sbírky bych ho asi nedoporučil, ale když se o KM zajímáte a rozplétáte jeho práci jako detektivku, musíte takovou kresbu ocenit. Je nabitá informacemi. Za prvé – je to skica k většímu oleji, který znám, a datuje jej. To je super. Pak má přípis, že to bylo vystaveno v National Gallery v rámci výstav vojenských spojenců. O této válečné kulturní iniciativě už Angličané leccos napsali. Pak můžeme vyčíst, že Molnár na tom v roce 1942 nebyl s angličtinou kdo ví jak dobře a nakonec je senzační informace o darování obrazu jugoslávskému králi, který tou dobou pobýval v Británii v exilu. Takže existoval kromě té známé varianty ještě nějaký další? Něco jako „finální“ verze, kterou pustil do světa? A kde je?

Spoustu z těch informací znám už z jiných skic, ale je vždycky skvělé, když se najde další! No… ale nemůžu říct, že jsem to koupil levně – 2900 Kč + 20% provize. To rozhodně není málo.

Anonym (Karol Molnár?): Abstrakce, olej na kartonu, 42 x 33 cm. foto: obrazyvaukci.cz

Abstraktní tvorba Karola Molnára je mezi sběrately nesmírně žádaná. Na trhu se skoro neobjevuje a když už, většinou se do aukce ani nedostane. Zájem je opravdu veliký. O to větší překvapení bylo objevení Molnárovy abstrakce u obrazyvaukci.cz. Je pravda, že Molnár není autor, který by se objevoval na trhu pravidelně a rovněž je pravda, že širší veřejnosti stále chybí ucelená monografie jeho díla, ale přesto není Molnár zcela neznámý a je proto zarážející, že toto dílo nebylo v aukčním domě určeno, byť je signováno (uznávám, že je to hůře čitelné). Přesto si jej sběratelé našli, což nakonec dokládá konečná prodejní cena. Ovšem možná, že kdyby byl správně určen, šla by ještě výš.

Osobně by mě zajímalo, z jakého zdroje malba přišla, když zcela evidentně ani její původní majitel neznal jméno autora. Šlo snad o prodej z pozůstalosti bez zájmu dědiců o zděděné? Nebo se to k výtvarnému umění nepolíbenému majiteli dostalo nějakou úplně jinou cestou? Třeba dar? Kdo ví.

Osud Molnárovy pozůstalosti velmi dobře znám až z doby po roce 2005 a nedovedu si moc představit, že by někdo z okruhu mně známých sběratelů pouštěl Molnára jako anonyma. Co všechno a kam šlo předtím už se nikdy nepodaří zjistit, kromě pár jmen tehdy známých obchodníků. Koneckonců – teď se ke mně dostal jeden Molnár zakoupený „náhodně“ před mnoha lety jako dar u jednoho galeristy. Ale tam současný majitel ví, o koho se jedná, a navíc by sbírku v budoucnu rád rozšířil. Je možné, že podobná situace nastala i v případě této abstrakce a povědomí o autorovi se v rodině prostě vytratila. Ale dost spekulování. Určení provenience obrazu je samozřejmě jeden z důležitých postupů, jak ověřit pravost díla. Molnárova falza se na trhu již objevují. Není jich zatím mnoho, ale jsou. A já jsem jenom hodně opatrný. Rešerši k této abstrakci ještě podniknu, ale to až při osobním seznámení s majitelem díla. Na základě fotografie lze jednoznačně konstatovat, že za hlubší průzkum stojí.