Jednoduše úžasné! A nemám na mysli jen řemeslnou kvalitu fotografie, ale i nápad. Stejně jako Zátiší s jablky od Jana Mikulky, i toto dílo mě zaujalo zakomponováním reálie postmoderní každodennosti. Vždyť kdo si dnes koupí syrový kukuřičný klas?!
Jedna z věcí, kterou na umění tolik miluji, jsou symboly doby, ve které vzniklo.
Další práci skvělé fotografky Dorothey Bylicy naleznete na jejich stránkách.
Kamarád dával na facebook dílo španělského malíře Dino Vallse. Okamžitě mě to zaujalo. Inspirace starými mistry (autor se nebojí sáhnout až do pozdně středověkého umění), anglickými prerafaelity i surrealismem. Přitom se silným vnitřním nábojem. Baví mě to hodně.
Ještě bych si dovolil převzít popis z blogu Artodyssey, protože to vystihuje poměrně přesně:
„Having previously obtained a degree in medicine, he is now one of the Spanish representatives of the vanguard of figurative art. His painting, elaborating and expanding the methods of past masters, centers on the human psyche by using figurative techniques only as a formal support in which to project a conceptual content laden with profound psychic weight, where the most obscure pulsations develop in a symbolic process of intellectualism. He has participated in important international exhibitions of contemporary art, and has held numerous showings in Europe and the United States.“ Beautiful, disturbing and surreal.
Dílo je veřejnosti představeno po více než 70 letech a shlédnout jej můžete v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Kurátorka Šárka Leubnerová řadí Pohádku k Preislerovým nejvýznamnějším dílům a nutno podotknout, že okouzlil i mě. Kvalita fotografie není na profesionální úrovni, ale možná právě proto budete mít chuť zajít se na obraz podívat osobně. Neváhejte a vyražte co nejdříve, jelikož oficiální datum výstavy skončilo 30. září. Přesto v NG stále je, ale na jak dlouho se mi zjistit nepodařilo. Obraz pochází ze sbírky galerie Kodl a kdy bude znovu vystaven pro veřejnost nikdo neví.
Ještě bych rád doporučil podcast z rozhovoru s kurátorkou na ČRo3 Vltava!
Dnes něco ze sportu. Svižná expresivní malba Jana Bedřicha Plačka (1890 – 1980) patrně pochází ze druhé poloviny 20. století. Ovšem, o tomto malíři se toho zatím moc neví. Údajně krajinář a figuralista. Snad se brzy dozvíme o jeho díle více.
Olej na plátně; 195 x 266 cm; Kunstmuseum, Basilej.
Obraz pro dnešní den namaloval jeden z nejtalentovanějších malířů klasické moderny – němec Franz Marc (1880-1916). Z počátku byl ovlivněn expresionismem a sám se stal jedním z jeho předních představitelů. Roku 1911 spoluzaložil uměleckou skupinu Der Blaue Reiter, která sdružovala takové osobnosti jakými byly Vasilij Kandinskij, Paul Klee, August Macke, Alfred Kubin a další. Avšak pro Franze Marca byl expresionismus příliš těsný. Spíše se stal jeho uměleckým východiskem a viděním světa. V pozdějších dílech je cítit silné ovlivnění futurismem, fauvismem i kubismem. Osobitou syntézou zásadních -ismů Belle Époque dokázal vytvořit fenomenální díla předválečné avantgardy. Život a tvorbu Franze Marca tragicky přeťala první světová válka. Padnul 4. března 1916 u Verdunu.