Karol Molnár: Operace, 3. čtvrtina 20. století, 42 x 33 cm, olej na kartonu. foto: Aukční dům v Korunní a Goltzova tvrz

Za nedlouho bude dražen v internetové aukci tento pěkný Karol Molnár. Jen dodávám, že v jedné soukromé sbírce existuje varianta téhož motivu. Fotografii druhého obrazu mám, ale nebudu ji zde nyní publikovat. Pokud by to někoho zajímalo, může mi napsat email.

UPDATE: Dílo se prodalo za 20.000 Kč + provize z prodeje.

Do 23. aukce artkunst galerie se dostal soubor čtyř abstrakcí od Karola Molnára. Nebál bych se říct, že jde o zcela mimořádnou událost. Nedávno jsem tady psal, jak se na trhu objevují málo a většinou putují rovnou ke sběratelům, a najednou takovéhle překvapení. Prohlídka položek bude od 22.2. v sídle galerie. Určitě se zajdu podívat, abych zjistil, co a jak.

Na okraj bych k těmto druhům abstrakcí od KM chtěl dodat, že na trhu a mezi sběrately koluje mýtus o jejich vročení. Skoro všude se uvádí, že jde o léta 1939/1940. Zrodilo se to v hlavě jednoho nadšence do umění, který se kdysi dostal k většímu souboru Molnárových děl a myslel si, že když bude všechno datovat do „pařížského období“, lépe svou investici zhodnotí. Jelikož je to nadšenec agilní a velmi akční, uspořádal několik drobných prezentací a sestavil pár brožurek, čímž mezi sběratelskou veřejností rozšířil svou interpretaci. Jenže z mého dosavadního výzkumu vyplývá, že první nefigurativní tvorba se u Molnára začala objevovat až po roce 1941 v Anglii a kompozice z této doby mají úplně jiný charakter i jiná východiska než v aukci nabízené. Tento typ Molnárových abstrakcí totiž pochází až z poválečného Československa. To pochopitelně jejich kvalitu nijak nesnižuje. Naopak si myslím, že přesná informace dílu KM jen pomůže.

UPDATE:
Položka č. 12 šla za vyvolávací cenu 27.000 Kč + 22% provize z prodeje
Položka č. 13 docílila 43.000 Kč + 22% provize z prodeje
Položka č. 14 docílila 29.000 Kč + 22% provize z prodeje
Položka č. 15 docílila 35.000 Kč + 22% provize z prodeje

Jaroslav Paur: Černé město m.K.1, 1964, olej na plátně, 39,5 x 56,5 cm. foto: Galerie Vltavín

V únorové aukci Galerie Vltavín jde do dražby pěkný sbírkový obraz od Jaroslava Paura. Od doby, kdy jsem v roce 2017 v Sovových mlýnech navštívil jeho soubornou výstavu, patří mezi mé oblíbence. Nejen, že je po umělecké stránce absolutním solitérem, ale mám rád i jeho životní příběh. Prošel si obdobím Protektorátu, po válce byl sice režimním umělcem, ale jeho odklon od sorely během 60. let a ponoření se do vlastní výtvarné cesty, nakonec stejně po Pražském jaru způsobil rozkol s režimem. Jaroslav Paur byl evidentně silná osobnost s jasnou vizí a umělecky patří k výrazným malířům své generace. A mě se navíc jeho městské kompozice opravdu líbí.

UPDATE: Obraz se prodal za vyvolávací cenu 38.000 Kč + provize z prodeje.

Vladimír Míčko: Krajina se stromy, 1982, olej na plátně. foto: obrazyvaukci.cz

Dnes večer došlo na aukčním portálu obrazyvaukci.cz k obrovskému překvapení. Sběratelé s nečekanou vervou zareagovali na nabídku vynikajícího díla dosud nepříliš známého českého malíře Vladimíra Míčka (1941-2010).

Popravdě – už bylo na čase. Vladimír Míčko dlouho patřil k nedoceněným solitérům české malby 2. poloviny 20. století, ale zájem o jeho dílo v posledních letech napovídá, že se zaslouženého uznání snad brzy dočká.

Jelikož jsem měl to štěstí seznámit se s větším výsekem jeho tvorby, vím, že se jedná o skvělé dílo z malířova vrcholného období. Za zmínku určitě stojí, abych zde znovu publikoval svůj starší text k Vladimíru Míčkovi:

Vladimír Míčko se narodil 27. 11. 1941 v Praze. Studoval na Výtvarné škole v Praze (1955 – 1959) a posléze na AVU u prof. V. Tittelbacha, V. Rady a F. Jiroudka (1959 – 1965). V letech 1967 – 1972 působil na AVU jako asistent. V letech 1957 – 1969 absolvoval řadu studijních pobytů v Itálii, Francii a Holandsku. Od konce šedesátých let do konce devadesátých let působil jako restaurování nástěnných maleb. Vladimír Míčko byl synem známého historika umění, výtvarného kritika a teoretika Miroslava Míčka. Malířský talent se u něj projevil již v dětském věku a byl důsledně rozvíjen. Již ve svých středoškolských letech dospěl k pozoruhodné malířské vyspělosti a snese srovnání s díly vyzrálých akademických malířů. Svůj mimořádný dar nadále zdokonaloval a během druhé poloviny šedesátých let postupně propracoval v osobitý malířský rukopis. Jeho práce z tohoto období ještě nesou výraznou stopu figurativního umění, ovšem již se projevuje uvolněné expresivním pojetí. Vladimír Míčko byl také experimentátor, který chápal umělecké výboje svých současníků a navíc na ně dokázal zcela svébytně reagovat. Polovina šedesátých let patřila k umělecky nejdynamičtějšímu období – prozkoumával informelní projevy, byl fascinován „syrovým uměním“ (Art Brut) a postupně se propracovával k akční malbě a abstraktnímu expresionismu, ke kterému plně došel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let při práci na ilustracích ke knize svého otce – Testament Mistra Wu (z tohoto období například pochází tzv. bičové abstrakce, kdy namočil řemínek biče do tuše a prudkými tahy zachycoval pohyb na plochu obrazu). Vladimír Míčko šel ještě dál. Evropská umělecká tradice v něm rezonovala stejně jako vliv tzv. New Yorské školy a počátkem sedmdesátých let 20. století dospěl ke zcela svéráznému výtvarnému výrazu. Jeho, na první pohled divoké, expresivní obrazy v sobě ve skutečnosti skrývají vyvážený klid české krajiny. Vladimír Míčko ovšem do svých obrazů vložil mnohem více. Často rafinovaně zachycoval své múzy, nálady a vjemy ze sebe i svého okolí, čímž do své tvorby dostal i symbolistní rovinu. Díky absolutnímu ovládnutí štětce a vrozenému citu pro kompozici dokázal všechny své myšlenky zachytit zcela přesvědčivě. Výsledkem je, že každý obraz Vladimíra Míčka obsahuje několik významových rovin. Během svého života měl V. Míčko několik výstav – např. roku 1967 v Pont-Aven, v letech 1968, 1971, 1983 a 1988 v Praze – ovšem silnějšího ohlasu na své dílo se nedočkal. Další citelnou životní ranou byla smrt jeho manželky Evy roku 2005 a nedlouho poté ztráta syna Gabriela. Vladimír Míčko zemřel soužený depresemi a nepochopením roku 2010.

Karol Molnár: Borovice obrostlé břečťanem, Yeovil, 1942, perokresba na papíře, 20 x 25 cm. foto: estarozitnosti.cz

V internetové aukci estarožitnosti.cz se vydražila hezká plenérová perokresba z anglického Yeovil, kde K. Molnár sloužil jako člen čs. armády během 2. války.