V červencové aukci obrazyvaukci.cz se objevil mimořádný Vladimír Míčko z roku 1989. Velmi povedená a rozšafná alegorie odrážející mikrosvět Mirotic, kde měl Míčko chalupu.

Konečná cena 41.000 Kč + 25% provize z prodeje.

Neprávem často opomíjená Eva Míčková, druhá manželka Vladimíra Míčka a rovněž akademická malířka, pravda vycházela ze stylu svého životního partnera, přesto je námětově i barevností odlišná. Její paleta je barevně expresivnější, přímočařejší i dráždivější a její kompozice šly málokdy do alegorických nebo čistě abstraktních poloh.

Aukční výsledek činil 17.000 Kč + 25% provize z prodeje.

Olej na nenašepsovaném sololitu. Experiment nebo nedbalost? Dnes už těžko posoudit, nicméně dynamika a lehkost s jakou je motiv od Mirotic „nahozený“ je strhující.

Aukční výsledek 23.000 Kč + 25% provize z prodeje.

Rozumím tomu, co Pullman říká, ale nerozumím tomu, jak to říká. Lidová demokracie. Tak se to jmenovalo v 50. letech, než se teda na počátku 60. let došlo k tomu, že to je přece jen socialismus, čímž právě soudruzi deklarovali, že už se stalinismem nechtějí nic mít. Jenže ony pullmanovy demokratické prvky tam byly v 50. letech opravdu jen v uvozovkách. Participativní možná zní o něco lépe, ale nejpřesnější je, když se prostě řekne, že ta část dělnictva, která toto prosazovala, jelikož to zcela jistě nebyli všichni, byla prostě zfanatizovaná ideou komunismu a zejména, a to je hlavní, linií strany. Takový dav pak můžete hníst k obrazu svému, což právě jako jediný pochopil ve 20. letech Stalin a postavil na tom svojí politickou moc.

Samozřejmě, že komunistům se bude zdát má interpretace normativní, ale to je v pořádku.

Více info na tate.org.