Všem na očích, přesto trochu zapomenutý. Oproti pompézním vrcholně a pozdně barokním pražským kostelům je interiér nezvykle střídmý, vlastně by se dalo říct tichý. Uvažování (post)moderního člověka je to mnohem bližší. Soustřední vyžaduje klid, myšlenka potřebuje být nerozptýlená. Chci říct, že doba je těkavá a kostel je vhodným útočištěm. Místem, kde lze opět načerpat vnitřní energii. Třeba i jen na 5 minut někam cestou. A nezáleží ani na tom, jestli opravdu věříte v Ježíše Krista či nikoliv. Stačí jen vnímat prostor a světlo.

Kostel sv. Kříže je snad jediná ryze neoklasicistní sakrální stavba v Praze. Projektoval ji v letech 1816-1824 pražský architekt Jiří Fisher.

Dnes jsme se byli s tátou podívat u pana řezbáře. Nádhera! Co dokáže vytvořit z prostého geometrického obrazce, jak jeho ruce sebejistě tančí s jedovatě ostrou čepelí a do poddajného dřeva zhmotňuje myšlenku, promítá lidského ducha. Velmi obdivuji rukodělnou práci. Jeho pohyby s kouskem dřívka v ruce jsou balet.

Christmas truce. Vánoční příměří, které proběhlo zcela spontánně mezi řadovými vojáky na frontě o Vánocích 1914. Jeden z nejsilnějších okamžiků 20. století, o kterém už byly natočeny dva filmy a teď i tahle reklama obchoďáku Sainsbury. Mě to teda dojalo.

Rozhodně jedna z nejkrásnějších čtvrtí v Praze.

Dnes je to přesně 100 let, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a započal tak válečný konflikt celosvětových rozměrů, již současníky nazývaný Velká válka.

Začala válka, která kompletně změnila společnost a svět. Válka, která definitivně ukončila feudální období (i když v této době fungovalo již jen nominálně a jen někde) a otevřela cestu k moderní společnosti, jejíž základy jsou položeny na zcela odlišném filosofickém rámci. Válka, ze které se zrodila nová Střední Evropa a nové světové supervelmoci USA a Sovětský svaz. Válka, která je rovněž příčinou neuvěřitelně dynamického rozvoje průmyslu a vědy, z čehož čerpáme dodnes. Tato válka se odehrála ve dvou dějstvích a definitivně skončila až 2. září 1945 kapitulací Japonska po svržení atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu.

V létě 1914 si nikdo ze současníků nedokázal představit, že se první dějství války protáhne na dlouhé čtyři roky a co všechno změní doba plná strádání a bolestných ztrát nejbližších. Setrvejme dnes alespoň na chvíli v tiché vzpomínce za padlé.