Nějakým způsobem jsem si vzpomněl na vynikající písničku The Thief, kterou Radiohead poprvé zahráli v roce 2000 na jednom z koncertů. Písnička perfektně sedí k jejich výrazu, tak mě ani nenapadlo, že se jedná o cover od krautrockové skupiny Can. Takhle jsem se teda včera večer dostal k pozoruhodné kapele ze Západního Německa. Can vznikli v roce 1968 a aktivně působili do roku 1979. Hráli muziku smíchanou z dobové rockové psychadelie, free-jazzu, industriálu, avantgardy a elektronických experimentů (různé klávesové nástroje, syntetizéry apod.). Stáhl jsem si jejich diskografii, kterou se teď proposlouchávám. Jejich práce s rytmikou a melodikou je neuvěřitelně nadčasová. V době, kdy na koncertech vřeštěly fanynky Beatles, rozeznívaly se první ostré kytary hardrockerů a posléze metalistů nebo punkerů, si Can jeli svojí nezávislou podzemní muziku. Plnou odkazů k dnešní hudbě. To se ale dá konstatovat až s tím skoro 40letým odstupem. Skladby Can zní i po tak dlouhý době svěže. Jako, kdyby to někdo natočil včera v garáži.

Naprosto fantastické! Nejenom legendární úvod (snad jedna z nejsilnějších melodií v dějinách hudby), ale vůbec celé pásmo 24 skladeb. Úžasná práce s dynamikou, melodikou i výrazem. Líbí se mi ten písničkářský koncept. Zhudebněné středověké básně zapsané v rukopisu pod názvem Carmina Burana z 13. století. Pojetí má až filmový patos, přitom to Carl Orff napsal v roce 1937. Hudbou vyprávěný příběh. Prostě je zážitek koukat na zasněženou Prahu a poslouchat „buranské“ písně nebo jak se také překládá: „Písně z Bavor“.