Jedním z nejslavnějších obrazů drážďanské sbírky je nepochybně Čokoládová dívka od švýcarského malíře Jeana-Etienna Liotarda. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let 18. století jej do své sbírky zakoupil polský král a saský kurfiřt August III. Velmi zajímavý je úryvek z jeho dopisu příteli Pierre-Jean Mariette z roku 1751:
„I have bought a pastel picture about three feet high by the celebrated Liotard. It shows a young German chamber-maid in profile, carrying a tray with a glass of water and a cup of chocolate. The picture is almost devoid of shadows, with a pale background, the light being furnished by two windows reflected in the glass. It is painted in half-tones with imperceptible graduations of light and with a perfect modelling…and although it is a European picture it could appeal to the Chinese who, as you know, are sworn enemies of shadows. With regard to the perfection of the work, it is a Holbein in pastel.“
Jasně zde vysvětluje progresivitu Liotardova díla v tehdejší době. Dodnes navíc kresba ohromuje skvělým realistickým ztvárněním. Svou měkkostí, lehkostí, svěžestí a naprostou malířskou virtuozitu. Jedná se o pastel na papíře. Byť není obecně tato technika na trhu tolik ceněna jako olejomalba, jedná se o jednu z nejtěžších výtvarných disciplín. Každý tah totiž musí být naprosto přesný, jakákoliv chyba je těžko opravitelná a takové dílo pak ztrácí onu průzračnou mistrnost.
Když si prohlížíte Čokoládovou dívku, máte pocit, že stojíte v místnosti s ní. Modelace světla je tak přesvědčivá a tak skutečná. Jednotlivé detaily jsou naprosto precizně zachycené. Anatomická kompozice dívky i světelná hra s draperií sukně, její prsty a hlavně ta průzračná sklenice s vodou, která dokonce mění perspektivu tácu. Do detailu propracované dílo! Autor se samozřejmě neopomněl soustředit ani na výraz dívky. Malíři mají unikátní schopnost vidět. Díky za to!