Praha němá

Zážitek, který se asi nebude jen tak opakovat. Taková je poprvé po 30 letech Praha bez turistů. A vlastně bez lidí obecně. I domácí vychází jen minimálně. Nakoupit si lidé můžou jen v lékárně, trafice, květinářství a potravinách. Shlukování a klábosení na náměstí je zakázané. Co pak dělat ve městě?

Praha nevypadá stejně jako za komunistů. Je totiž opravená, plná obchodů, restaurací a agresivních reklam a poutačů. Jejich nevkus je o to silnější, že momentálně nemají příjemce. Jen tiše jsou, naprosto nesouvisející s okolím.

Situace potrvá mnoho dní. Fotek a videí z prázdné Prahy bude spousta. Jak se teď kocháme prázdnotou, budeme se za pár týdnů zase těšit na zaplněné ulice, protože to bude symbol, že už se zase nemusíme bát.

Kostel sv. Kříže v Praze Na příkopě

Všem na očích, přesto trochu zapomenutý. Oproti pompézním vrcholně a pozdně barokním pražským kostelům je interiér nezvykle střídmý, vlastně by se dalo říct tichý. Uvažování (post)moderního člověka je to mnohem bližší. Soustřední vyžaduje klid, myšlenka potřebuje být nerozptýlená. Chci říct, že doba je těkavá a kostel je vhodným útočištěm. Místem, kde lze opět načerpat vnitřní energii. Třeba i jen na 5 minut někam cestou. A nezáleží ani na tom, jestli opravdu věříte v Ježíše Krista či nikoliv. Stačí jen vnímat prostor a světlo.

Kostel sv. Kříže je snad jediná ryze neoklasicistní sakrální stavba v Praze. Projektoval ji v letech 1816-1824 pražský architekt Jiří Fisher.