Vladimír Míčko – velké překvapení večerní aukce

Vladimír Míčko: Krajina se stromy, 1982, olej na plátně. foto: obrazyvaukci.cz

Dnes večer došlo na aukčním portálu obrazyvaukci.cz k obrovskému překvapení. Sběratelé s nečekanou vervou zareagovali na nabídku vynikajícího díla dosud nepříliš známého českého malíře Vladimíra Míčka (1941-2010).

Popravdě – už bylo na čase. Vladimír Míčko dlouho patřil k nedoceněným solitérům české malby 2. poloviny 20. století, ale zájem o jeho dílo v posledních letech napovídá, že se zaslouženého uznání snad brzy dočká.

Jelikož jsem měl to štěstí seznámit se s větším výsekem jeho tvorby, vím, že se jedná o skvělé dílo z malířova vrcholného období. Za zmínku určitě stojí, abych zde znovu publikoval svůj starší text k Vladimíru Míčkovi:

Vladimír Míčko se narodil 27. 11. 1941 v Praze. Studoval na Výtvarné škole v Praze (1955 – 1959) a posléze na AVU u prof. V. Tittelbacha, V. Rady a F. Jiroudka (1959 – 1965). V letech 1967 – 1972 působil na AVU jako asistent. V letech 1957 – 1969 absolvoval řadu studijních pobytů v Itálii, Francii a Holandsku. Od konce šedesátých let do konce devadesátých let působil jako restaurování nástěnných maleb. Vladimír Míčko byl synem známého historika umění, výtvarného kritika a teoretika Miroslava Míčka. Malířský talent se u něj projevil již v dětském věku a byl důsledně rozvíjen. Již ve svých středoškolských letech dospěl k pozoruhodné malířské vyspělosti a snese srovnání s díly vyzrálých akademických malířů. Svůj mimořádný dar nadále zdokonaloval a během druhé poloviny šedesátých let postupně propracoval v osobitý malířský rukopis. Jeho práce z tohoto období ještě nesou výraznou stopu figurativního umění, ovšem již se projevuje uvolněné expresivním pojetí. Vladimír Míčko byl také experimentátor, který chápal umělecké výboje svých současníků a navíc na ně dokázal zcela svébytně reagovat. Polovina šedesátých let patřila k umělecky nejdynamičtějšímu období – prozkoumával informelní projevy, byl fascinován „syrovým uměním“ (Art Brut) a postupně se propracovával k akční malbě a abstraktnímu expresionismu, ke kterému plně došel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let při práci na ilustracích ke knize svého otce – Testament Mistra Wu (z tohoto období například pochází tzv. bičové abstrakce, kdy namočil řemínek biče do tuše a prudkými tahy zachycoval pohyb na plochu obrazu). Vladimír Míčko šel ještě dál. Evropská umělecká tradice v něm rezonovala stejně jako vliv tzv. New Yorské školy a počátkem sedmdesátých let 20. století dospěl ke zcela svéráznému výtvarnému výrazu. Jeho, na první pohled divoké, expresivní obrazy v sobě ve skutečnosti skrývají vyvážený klid české krajiny. Vladimír Míčko ovšem do svých obrazů vložil mnohem více. Často rafinovaně zachycoval své múzy, nálady a vjemy ze sebe i svého okolí, čímž do své tvorby dostal i symbolistní rovinu. Díky absolutnímu ovládnutí štětce a vrozenému citu pro kompozici dokázal všechny své myšlenky zachytit zcela přesvědčivě. Výsledkem je, že každý obraz Vladimíra Míčka obsahuje několik významových rovin. Během svého života měl V. Míčko několik výstav – např. roku 1967 v Pont-Aven, v letech 1968, 1971, 1983 a 1988 v Praze – ovšem silnějšího ohlasu na své dílo se nedočkal. Další citelnou životní ranou byla smrt jeho manželky Evy roku 2005 a nedlouho poté ztráta syna Gabriela. Vladimír Míčko zemřel soužený depresemi a nepochopením roku 2010.