Procesuální instalace – ledový kvádr na Malostranském náměstí, únor 2017

Malostranské náměstí prošlo před několika měsíci zásadní změnou. Ve spodní části bylo zrušeno placené parkoviště. Jedná se o kontroverzní krok pražského magistrátu, jelikož město nenabídlo žijícím a pracujícím obyvatelům v této oblasti žádnou alternativu. Prostě autem nejezděte. Ale co když musíte? A co když na Malé Straně podnikáte a automobilová doprava (vaše nebo vašich klientů) je jedním ze základních pilířů vaší činnosti? Absence parkovacích míst totiž logicky ústí v přehlcení míst, která zbyla. Patrně by vám doporučili, ať změníte adresu svého působení, když vám to vadí. Není totiž důležité, aby bylo Malostranské náměstí hospodářsky funkční, nýbrž aby bylo krásné.

To jen na úvod k praktické problematice, do které se momentálně Malostranské náměstí žene.  Vítězný ideový návrh na budoucí úpravu náměstí totiž počítá se zásadním omezením¹⁾oficiálně je používán termín „zklidněním“ dopravy v oblasti. Bude-li úprava navazovat na dokončený vnější i vnitřní okruh Prahy včetně zřízení P+R parkovišť na důležitých uzlech MHD, pak nelze vůbec nic namítat. Ba naopak. Nejsem si ale jistý, že nad tím někdo z odpovědných osob takto přemýšlí. A pokud ano, je mu jasné, jak náročné a zdlouhavé toto vše bude. Jenže to je právě otázka koncepce rozvoje, která městu chybí.

Krásný prázdný prostor dolní části Malostranského náměstí, které historicky sloužilo k jarmarkům i různým slavnostem, je nyní obohaceno dočasným sochařským projektem. Jedná se o Procesuální instalaci autorů Artura Magrota, Martina Chlandy a Jakub Rajnocha. Jejich samovolně mizející dílo v jedné rovině odkazuje k těkavosti vkusu i myšlenek v průběhu diskuzí o podobě prostoru náměstí, ve druhé poukazuje na proměny náměstí v průběhu věků, protože tu teď je, ale za chvíli nebude. Roztaje, přemění se ve vodu, která se nakonec vypaří a zbude jen vybledlá fotografie. Dílo se tak symbolicky stává součástí dneška i minulosti a přesně v tomto místě dává smysl.

Nakonec buďme rádi, že kurátorka alespoň těžkopádným filozofujícím jazykem vysvětlila o co jde, protože na druhou stranu naprosto rozumím tomu, že si drtivá většina kolemjdoucích u čtyřtunového ledového masivu pomyslí, že to je pěkná blbost. Ale to už je úkol umělce, pracovat s jevy, které tu jsou, ale nemusí být hned a všemi viděny. V tom se dobře promyšlené konceptuální dílo ničím neliší od ostatního umění.