Tismice

V malé obci Tismice u Českého Brodu se nachází nádherně zachovalá románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie. V raném středověku zde bylo slovanské hradiště a později knížecí, respektive královský, přemyslovský dvorec. Během třetí čtvrtiny 12. století byla postavena bazilika, ale již na konci 13. století byly Tismice v držení zemanského rodu. Z majetkových převodů je důležité, že roku 1512 byly Tismice prodány královskému městu Český Brod a roku 1623 přešly do vlastnictví Karla z Lichtenštejna, který je koupil od královské komory jako konfiskát. Zásadní měrou se do raně novověkých dějin kostela zapsala šlechtična Marie Terezie Felicita, která chovala vřelou úctu k tismické Madoně a tím pádem podporovala i kostel. Naštěstí se rozhodla zachovat stavbu v původním stavu. Pouze interiér byl nově vymalován, včetně nástropních maleb a kostel byl nově zastřešen.

Díky klasickému baroknímu zastřešení získalo dvouvěžové románské průčelí baziliky charakteristickou podobu. Patrně nejcennějším stavebním prvkem jsou ovšem původní románské obloučkové vlysy, které na východě zakončují všechny tři apsidy. Je obrovské štěstí, že se vévodkyně Marie Terezie rozhodla neomítnout stavbu i z venku. Velmi zajímavým architektonickým prvkem je i pozdně gotický vstupní portál do jižní boční lodi, nad nímž je vložen tesaný erb zemana Jana Vrbíka z Tismic. Vznikl někdy před rokem 1512. Důležité je, že zůstal dispozičně zachován interiér. Hlavní loď je od vedlejších odělena pěti arkádami, které nese, v Českých zemích zcela unikátní, systém pilastr-sloup-pilíř-sloup-pilastr. Při opravě a zkoumání kostela se rovněž ve vítězném oblouku odkryly pozůstatky románských nástěnných maleb.

Smutný osud stihl legendami opředenou tismickou Madonu. Po roce 1989 byla navrácena do kostela, ale již roku 1991 byla odcizena a na jejím místě je dnes její kopie. Originál pocházel z doby kolem roku 1400.

Tismická bazilika není příliš velká stavba, okouzlí ovšem svou slohovou čistotou. Všechny pozdější stavební úpravy totiž vždy řešily jen dílčí problémy či se omezily na konkrétní prvky, aniž by měly snahu zásadně měnit dispozici kostela. Patrně je to dáno tím, že Tismice již v mladším středověku ztratily své dřívější výlučné postavení a postupně se stávaly provinční oblastí. V baroku pak měla na kostel vliv osvícená šlechtična, která si patrně velmi dobře uvědomovala vzácnost staré baziliky, proto se rozhodla podniknout jen nejnutnější opravy. Výjimečnost tismické baziliky a Madony akcentovaly i lidové poutě, které čítali až na 800 účastníků.

Tismická bazilika se mi zdála příliš malá, ovšem když jsem si uvědomil, že to velmi pravděpodobně byla na přelomu 12. a 13. století jediná kamenná stavba v okolí, přičemž běžný zemědělec žil tehdy v zemljance, musel se tehdejší věřící v kostele skutečně cítit jako v jiném světě. Ale to se vlastně v prostoru starém 800 let cítí i současník.