V dnešním šedivém dni mi obrazy Aleše Lamra rozzářily náladu. Ach ty barvy. Jasně, přišly mi na první pohled trochu dětské, komiksové, příliš fantaskní, příliš nerealistické, příliš neumělecké. Ale pak jsem se zadíval víc a hodil za sebe všechny předsudky a své svazující konvence. Nějakým zvláštním způsobem to ke mně promluvilo.
Velký ohňostroj (1979), akryl na plátně, 200 × 155 cm
Baví mě, že dílo Aleše Lamra prošlo několika fázemi. Jsou naprosto zřetelné a čitelné, pokaždé zaujmou svou výpovědí. Osobně se mi více líbí jeho současná, tedy již pozdní a vyzrálá, poloha. Je minimalističtější a k jádru sdělení míří bez zbytečných oklik.
Lacerta ilia (2010), akryl na plátně, 140 x 190 cm
Ještě drobná poznámka – V galerii U prstenu probíhá vícegenerační výstava rodiny Lamrů. Kromě otce Aleše se výtvarnému umění věnuje i syn Jan. Druhý syn Hanuš je zase šperkař. Výstava určitě stojí za navštívení.