Tolik lidí jsem na vernisáži už dlouho. Jsem nadšený, že současné umění lidi táhne. Ani mi ty davy tentokrát nevadily, protože dokreslovaly atmosféru živého jarmarku. Ten nás uvítal stylovým obchodem hned u pokladny, následovala procházka kolem jeleních zátaras, pak svítící ukřižovaný, ve velkých sálech obří lampy pro sebevrahy, nějaká stříbrná budka, bubnující tvor, chodící lyžáky, lux s vrtačkou a samozřejmě nejdůležitější část programu – – postava bijící hlavou o zeď. Z výstavy jsem neodcházel přemítající o nesmrtelnosti chrousta, ale s úsměvem a zážitkem z tržnice divných nápadů.
ondřej katrák