Bohužel jsem si zapomněl foťák, takže stála expozice Pohled Medúsy – evropské umění šesti století MG v Brně jedině z jejich stránek. Je to hezky udělané. Nejsilnější exponáty pro mě byly z období středověku a pak až 19. století. Itálie a Holandsko raného novověku nic moc, ale o to silněji vynikl Svatý Šebestián od Carla Dolciho. Trefně v popisku vyzdvihli vliv Leonardova sfumata.
Nějak si nemůžu pomoct, ale teprve umění 19. století ve mně rezonuje. Vnitřně rozumím tomu přehrávanému patosu rozeklaných alpských skal a hlubokých lesů, přeslazeným žánrovým výjevům nebo klidným a odpočinkovým krajinkám z idylického venkova. Co totiž nemůže ani největší kritik „maloměšťáckého romantismu“ tehdejším mistrům upřít je brilantně zvládnutá malířská technika. Leckdo by mohl namítnout, že tu opět dochází k degradaci na řemeslo, ale já myslím, že i tohle umění má svojí hloubku. A právě tím klidem, idealismem, romantismem a hlavně dekorativismem dokáže i v dnešní zrychlené a rozervané době něco sdělit..
– – –
Po expozici starého umění jsme ještě zamířili na významnou sbírku českého moderního umění do přilehlého objektu. Skutečně krásná kolekce toho nejlepšího z toho nejlepšího období 20. století v Českých zemích. Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Jan Zrzavý, Emil Filla, Václav Špála, Jindřich Štýrský, Josef Šíma, Toyen, František Foltýn a řada dalších pod jednou střechou. Visí tam díla zásadní i méně zásadní, ale vesměs se jedná o reprezentativní vzorek toho nejlepšího, co naši umělci té doby vyprodukovali. Těžko se rozepisovat.. Až někdy budu znovu v Brně, rád si to půjdu prohlédnout znovu.